První otázka tohoto rozhovoru měla znít asi takto „Čau Tome, co třeba abychom začli malým představením pro lidi, kteří Tě neznají. „ Asi trošku fádní no :) Tomáš se už mnohokrát představil prostřednictím svých kratších či delších filmů, se kterými projel už snad celé Česko. Každopádně pro ty, kteří opravdu neví, tak Tomáš Galásek je kameraman, režisér, cestovatel, umělec, lezec, snowboardista, lyžař, srdcař!
Co tě přivedlo k natáčení filmů? A nemyslím jen freeride, windsurf nebo B.A.S.E jump. Prostě tak nějak obecně.
Tak ve zkratce. Já jsem filmařinu potkal celkem později. Po střední v oboru strojírenském jsem odjel za hranice vyzkoušet si, co je to život. A tak jsem si odskočil do Izraele mýt nádobí a uklízet vajgly z pláže, pak jsem se objevil v Americe, kde jsem pro změnu mydlil podlahy jak o život a začal jsem se intenzivněji učit anglicky. Nastoupil jsem na anglický kurz pro emigranty a oni nás vzali na výlet na střední školu, abychom viděli, jak jim to krásně v té Americe jde. A mě se tam otevřela obrovská železná vrata, za nimiž bylo televizní studio, které mi okamžitě učarovalo. Zjistil jsem, že můžu na škole studovat i přesto, že nejsem U.S. citizen a tak to začalo. Po návratu z Ameriky pro mě byla pak filmová škola jasnou volbou, protože jsem našel to, co jsem hledal. Práci, která dá mému životu radost a smysl.
Vím, že se hodně věnuješ natáčení extrémních sportů. Proč zrovna tento směr?
K sportovním dokumentům mě to táhne nejvíce. Je to směr, kterým jsem se vydal, a ve kterém chci pokračovat. Baví mě na tom, že se jedná o práci spojenou s cestováním a naštěstí většinou i s fajn lidmi. A to, že jsem se ocitnul u extrémních sportů se tak nějak časem přihodilo. Zpočátku jsem samo chtěl natáčet skejty, které mi byly blízké z mládí, ale později jsem pochopil, že je potřeba vyhledávat sporty, do kterých se většina až tak zase nehrne. A já měl štěstí v tom, že jsem hned po škole potkal Martinu Prášilovou, která mě seznámila s Robinem Kaletou. Ten měl zrovna v plánu uskutečnit svůj B.A.S.E jumpový projekt, z čehož nakonec vznikl náš první sportovní film "Knocking on Heaven's Door". Robin je ale hlavně freeridový lyžař, a tak de facto díky němu jsem se dostal k freeskiingu. Při natáčení pak poznáváš stále nové a nové lidi, kteří dělají zase jiné extrémní sporty a tak točíme a točíme...
Jaké vybavení používáš při natáčení?
Zpočátku jsem se na hory tahal s kamerou Canon XL 2, což bylo nezáviděníhodné. Byla velká a těžká a já musel jezdit s obrovskou krosnou na zádech. Vytáhnout a sbalit ji trvalo věčnost. Naštěstí tyhle doby jsou už pryč. Co přišly foťáky, které dokážou natočit i video, a to v HD rozlišení, začal jsem používat Canon 7D. Co se týče objektivů, ty získávám tak nějak různě, ať už z bazarů nebo někde nějaký najdu či dostanu (tady bych chtěl zrovna poděkovat "týpkům z Řeky"za nový objektiv Jupiter 135). A to bych mohl pobídnout i čtenáře, že jestli se jim doma válejí staré a nepoužívané objektivy, tak vím, co s nimi :-) Rozhodně by si to zasloužilo mít kvalitnější techniku, ale momentálně většina peněz, co vydělám, jde zase do dalších filmů, aby vůbec mohly vzniknout. Pak mám ještě takovou úchylku, a to stále si něco svépomocně vyrábět. Tak vznikají různé pojezdy, ramínka a podobné vychytávky pro natáčení. Ale ty u točení freeridu moc nevyužiju. Popravdě jsem rád, že s tím malým statívkem a foťákem vylezu nahoru a sjedu kopec, natož abych se tam tahal s nějakým těžkým nesmyslem.
Máš nějaký svůj vzor ve filmové branži? Někoho od koho čerpáš inspiraci a nebo bys od něj rád přijmul rady?
Občas se objeví snímky, ze kterých si vezmeš inspiraci a které tě tak nakopnou, že máš chuť jít okamžitě něco natočit. Ale nějaký vzor, ke kterému bych vzhlížel, nemám. Spíš se snažím najít si svůj vlastní styl.
Jsi režisérem a kameramanem freeride filmu White Line. Proč jsi se rozhodl natočit tento film? Kdy přišel ten impuls a jaké byly okolnosti toho nápadu White Line realizovat?
Když jsem jednou jel ze SNOW festu s partičkou z Řeky (dodnes nadávám, že jsem tehdy nevytáhl kameru, protože to byl opravdu kultovní návrat z hor:-), tak jsem přemýšlel nad tím, jak je svět freeridu různorodý. Že to není je o krásných jízdách v prašanu, ale hlavně o lidech, kteří na těch lyžích stojí, o jejich přístupu k lyžování a k horám. Najít pro film takové freeridery, kteří budou vynikajícími jezdci, ale zároveň protikladnými a zajímavými osobnostmi nebyl tak těžký oříšek. Zpočátku se vše jevilo jako krásný nápad, který do jednoho roku zrealizujeme, všichni byli nadšení a chtěli jít do toho. Ale pak přišly problémy. Nejprve si nějak nesedli nějací lidé, pak přišla zima, která byla spíše parodií na zimu a nám se nepodařilo natočit skoro nic, shánění financí byla taky tragédie...ale nakonec, po třech letech, se nám podařilo dát White Line zdárně dohromady a mám z toho radost.
Co bylo na natáčení White Line úplně nejtežší? Byla tam nějaká chvíle, kdy sis říkal že to zabalíš a necháš toho?
Zabalit už to nešlo. Byl to srdcový projekt, kterých v životě tak intenzivně už asi moc neudělám. Když už tomu věnuješ tolik času a energie, tak i přes všechny problémy nebylo možné si říct, že už na to kašleš a nedotočíš to. Asi nejtěžší byl boj s počasím. Tenhle sport je neuvěřitelně závislý na optimálních podmínkách, které bohužel většinou nepřijdou, když jsi zrovna s kamerou na místě a chceš točit. Pak i technika nás často zradila. Například když jsme natáčeli se Simčou Hrstkovou ve švýcarském resortu Les Diablerets, podařilo se nám natočit pár krásných záběrů, ale nastal problém při převodu dat. Nezkontroloval jsem zálohy a po roce jsem zjistil, že jsou zcela všechny záběry ztraceny, což u Simči bolelo dvakrát, protože tuhle holku potkat v Čechách je doslova zázrak.
Našel jsi při natáčení nějaké středisko, horu, prostě místo kam se chceš určite vrátit? Ať už s kamerou nebo bez ní?
Všechna místa, která jsem díky natáčení měl možnost navštívit měla své kouzlo, ať více či méně. Nejlepší je to podle mě ale na východě. Ani ne tak kvůli ježdění, ale hlavně kvůli nezapomenutelné atmosféře, a speciálně když tam jedete s týpkem jako je Jirka Lausecker, který tu lokalitu zná, tak není co řešit.
Máš teď momentálně v hlavě nějaký další zimní projekt nebo se už budeš věnovat letním sportům?
Teďka utíkám na jih, k windsurfingu. Díky naší produkční Martince, která již dlouhá léta chodí s wind masterem Malinim (Tomáš Malina) jsme se rozhodli, že spácháme české windsurfingové dílo. Bude se to jmenovat Without the Sea a raději nebudu prozatím předesílat, kdy film spatří světlo světa, jelikož stejně tak jako tomu bylo u natáčení freeridu, i u winsurfingu bude hlavním pánem počasí. Na otázku, zdali ještě někdy natočím film o freeridovém lyžování není těžké odpovědět. Určitě by si to zasloužilo pokračovat, určitě bych chtěl. Přece jen už zase vím víc, poznal jsem další nové lidi a podobně. Rozhodně bych už ale nikdy nedělal tak rozsáhlý projekt jako byl White Line sám.
Je něco co bys chtěl říct závěrem nebo vzkázat lidem, kteří právě čtou tenhle článek?
Užívejte život, máte jen jeden.
Autor: Jirka Zelinka
