White Line zaplnil Lucernu
V pondělí 15. října se uskutečnila premiéra velmi velmi dlouho očekávaného počinu od režiséra Tomáše Galáska. Celou akci se podařilo umístit do pražského kina Lucerna, což dodalo celé akci patřičný nádech a nekonečný styl!
Po usazení všech příchozích se Martina ujala uvedení snímku a všech aktérů. Navíc jsem se dozvěděl, že film má předskokana. Tím byl snímek Veroniky Göttlichové "První rybka". První Rybka byl animovaný snímek beze slov. Z mého pohledu byl uklidňující a zpracování se mi opravdu líbil. Ale už sem byl natěšený na hlavní snímek večera, takže jsem pointu celého snímku příliš nevstřebal.
Po lehkém předkrmu se na plátně začal promítat hlavní chod večera. Od začátku bylo jasné, že se bude představovat podstata freeridingu a pohled na freeriding každého z účinkujících. Osobně bych film rozdělil do 3 odlišných pohledů na ježdění. Toto rozdělení je čistě subjektivní, tak jak na mě projev aktérů působil. Pohled Marka Macháčka s Jirkou Lauseckrem reprezentoval pohled zkušených jezdců, kteří působí klidným a rozvážným dojmem. Další pohled reprezentovala Simča Hrstková, která vnesla do snímku stejnou dávku rozvahy, ale s určitou dívčí ladností. Posledním pohled představili kluci z uskupení Status Normal (Lukáš Bilko, Lukáš Niemczyk, David Sztefek a Petr Milerski aka „Patolog Slaviček - Sláva“), kteří to ježdění prostě berou jak to leží a běží, jinými slovy punkstyle.
Během snímku se postupně odkrývaly další a další příběhy, jednotlivých aktérů. Byly to příběhy a záběry jak z osobního života, tak z ježdění. Každý z aktérů během snímku postupně představil svou cestu, jak se k freeridu dostal a co ho k tomuto rozhodnutí vedlo. Byly to příběhy různých lidí z různých prostředí, které spojuje jeden sport.
K top záběrům, momentům filmu bych zařadil záběry z heliskiingu Marka Macháčka a Simči Hrstkové, trip do Norska Jirky Lauseckra a kontrasty mezi rozvážným pohledem Marka s Jirkou a roztržitosti party Status Normal. Zmíněné kontrasty byly zařazovány těsně za sebe a většinou vyvolaly v hledišti výbuch smíchu - hlavně Slavíčkovy hlášky.
Tímto bych chtěl poděkovat všem, kteří se na tomto projektu podíleli. Dle mého názoru vznikl kultovní snímek, na který se jen tak nezapomene.
Autor: Tomáš Zelinka