pan Praděd
Jeseníky 15.1. – 16.1.
Vyrazili jsme v pátek ráno v sestavě Michal, Smila a já. Do Karlova jsme dorazili po desáté hodině, takže jsme nestihli autobus na Ovčárnu. Nasadili jsme pásy a vydali se do Velkého Kotle. Myslím, že z Karlova do Kotle je to 6 km takže pěkná procházka. Cestou se zdálo, že v lese je dost prachu na dobré poježdění, ale v Kotli byla situace trochu jiná. Celý den tady praží slunko takže sníh byl i při nízkých teplotách úplně mokrý. Protože jsme dorazili dost pozdě, tak stíháme jen jednu lajnu. Dám si jeden dropík, pak zadropuje Michal a totálně si rozbije nohu. Balíme to a jedeme zpátky do Karlova. Spaní máme luxusní, v autě na parkovišti. Po lahvi borovičky jsme si s Michalem vyzkoušeli Smilákovy telemarky na louce nad parkáčem a šli jsme spát.
Ráno jsme si s Martinem přivstali abychom stihli autobus v půl deváté. Michal s náma kvůli zranění nejel. Do autobusu přistupuje další partička z Frýdku co přijela ráno, Honza, Radek, Čip a můj tatík. Na Ovčárně je azurič a dole sedí mraky. Nasazujeme pásy a vyrážíme na hřeben, po zkušenostech z předešlého dne volíme opačnou stranu kopce, kde celý den nesvítí slunko. Kopec tady není tak skalnatý jako na druhé straně ve Velkém Kotli. Je to spíše takový řidší lesík, ale zato v některých místech pěkně strmý a hlavně plný prachu. Tady dáváme dvě jízdy, pak už nám odmítají lepit pásy, takže vyrážíme přes hřeben do Kotle kudy sjíždíme zpátky do Karlova. Tam už čekal nervózní Michal. rychle jsme se naskládali do káry a vyrazili domů.