Prvních 14 dní uplynulo jako voda a my jsme se rozloučili se Švédem a Watsonem. Terény jsem měl už prozkoumaný a tak nezbývalo než tvořit nějaký ten fotomateriál. Se Zetorem se skvěle spolupracuje, zvlášť když ho člověk motivuje kvašeným mokem, který je v Kanadě velice ceněným artiklem. Fotili jsme se navzájem co to šlo.

Po odjezdu kluků se z nebes začal snášet ten pravý champagne powder a my jen vyčkávali až se vykulí slunko a půjdeme do roboty. Čekání jsme si krátili rybařením a hraním na pc. Bohužel se během slunečných dnů vytvořila krystalická vrstva sněhu, na kterou napadly mordy a skoro po celý měsíc byla hlášená lavinová čtyřka. Díky tomu jsme vynechali některé vyhlídnuté dropy.

Sluníčka bylo pomálu zato z nebes se snášely neskutečné nadílky. Rozhodli jsme se navštívit meku backcountry skiingu v BC a to RogersPass. Ten je vyhlášený sněhovými srážkami, rozlohou a rozmanitostí terénu. Naší první cestu zhatily plány patrolů odstřelit pár lavin ohrožujících dálnici, tak jsme to otočili směr Golden s nadějí, že to zkusíme zítra. Ráno jsme situaci zkoumali na internetu a opět byl průjezd zavřený. No do třetice jsme se dostali do passu, kde si je každý návštěvník povinen zakoupit denní vstup a podepsat jakýsi reverz. Ranger nám sdělil, že je otevřená pouze jedna část parku a ať si dáme bacha, že napadlo opravdu hodně sněhu, to už v nás vřelo jak naklepaný kofole.  Zetor to poslal hned na toaletu pochvalujíc si jak to tu pěkně rangerům vyložil. Hikovali jsme asi necelý 3 hodiny dali sváču a šnorchlovali dolů 15min, co teď ?... tak a znova, to už se mi ozýval puchejř na patě a představa že to dáváme potřetí mě celkem děsila. Navíc nám došlo pivo a ostatní tekutiny tak jsme zvolili průzkumný sjezd do nitra hvozdus nadějí, že najdeme nějaký průsek. To že v Kanadě rostou hubený smrky jsem věděl z fotek a filmů, ale že se na ně dá najíždět jako na wallridy jak byly zasypaný a to až do výšky 5 metrů, jsem netušil. Ranger měl pravdu, fakt nakydalo. Cestou dolů jsme si užívali faceshot za faceshotem prostě paráda. Nemalé překvapení nás čekalo po výjezdu z parkoviště kde byla stojící kolona naším směrem. Hladoví jsme se uchýlili do místní hospody a za poslední dolary objednali pitchr piva a hambáče. Trochu nás děsila představa, že tu zkejsnem do rána, ale pak se po třech hodinách kolona rozjela a tak jsme se se zpožděním přeci jen dostali domů.

RogersPass nabízí nevyčerpatelné množství terénů, my jsme ho však bohužel podruhé nenavštívili. Co by to bylo za Ski trip do Kanady, kdybychom nevyzkoušeli catskiing. Rozhodli jsme se pro K3 catski kousek za Revelstokem. Byl to skvělý zážitek, jen kdyby nás nebylo 14 v rolbě. Bohužel nebyl čas ani prostředky domluvit menší kočku pro šest lidí, kde se dá pojezdit mnohem líp. Aspoň jsme jim sežrali a vypili co se dalo když už to tolik stálo.

Šest týdnů je pryč, a i přes stále příznivé podmínky mi nezbývá než upalovat do Calgary na letiště. KickingHorse se svými rozmanitými terény se mi navždy zapíše do paměti a doufám, že opět jednou vylezu na backside Ozone a uvidím dole v údolí městečko Golden a pošlu to do jednoho z mnoha žlabů…

Chtěl bych poděkovat Zetorovi za to, že zařídil super ubytování a poskytl vůz, Marušce za její kulinářské umění, které nejednou málem v troubě vzplálo.