Po třech týdnech „sváření“ za monitorem v kanceláři se na nás dostavily abstinenční příznaky. Taková „powder“ abstinence je Vám hrozná nemoc a tak jsme s bráchou začali okamžitě kutit kam bychom vyrazili. Po počátečním zběsilém několikadenním surfování po webech s počasím, padlo rozhodnutí na rakouský ledovec Mölltal. Vzhledem k tomu, že se letošní zima odehrává ve stylu Severo-západních „powder“ front, nebyla ani ta poslední výjimkou. Tahle fronta měla Mölltal jen lehce líznout a proto mělo být celý prodloužený víkend azurko.

No celou cestu absolutně nevypadalo, že nás čeká něco jako azuro víkend. Totální průtrže mračen nás sledovaly až téměř k Villachu. Ale jen co jsme vjeli do hor, jakoby se otevřelo nebe a po mracích a dešti ani památky. Dalším bonusem bylo, že nás na místě čekal tamní lokál Kaštan nebo taky Kaštánek. Týpek, který se do rodné ČR vrací v zimě opravdu jen zřídka a věnuje svůj život horám. Každopádně by nejspíš nechtěl, abych se tu nějak extra rozepisoval o něm a jeho ledovcové idylce. Tímhle mu každopádně dík moc za luxusní ukázku ježdění na Mölltalu. A Vy, až budete někdy jezdit na Mölltalu a uvidíte ve freeridu někoho jezdit rovně z vrchu až dolů tak vězte, že to prolétá Kaštan.