Ale abych nepředbíhal. Moje první testovací svezení proběhlo na ledovci Sölden, při naší rodinné návštěvě během dubna 2015. Viktor mi půjčil model Perun 188cm (143/116/135, r21). Už když jsem tyhle prkna chytil do ruky, tušil jsem, že to bude nevšední zážitek. Byly o poznání lehčí než modely konkurenčních značek, které jsem ten rok měl možnost zajezdit (Armada JJ 2.0, 195cm – 2519g nebo rozměry skromnější Line Supernatural 108, 186cm, 2250g ). Váha Perun byla lehce pod 2100g.

Nejvíce mě na Perunech zaujal tvar špiček, které na svém konci vytvářejí větší plochu a jsou změkčené. Toto umožňuje lyžím krásně vyplouvat při jízdě nad povrch sněhu. Pěkně nesou při jízdě prašanem jakékoli konsistence. Ať už je sníh fakt prachový nebo lehce ztěžklý, špička lyže zůstává nad povrchem. Nemusel jsem se ani snažit lyže vytáhnout nad povrch postojem při sjezdu. Není třeba agresivní postoj s nízkým těžištěm a to mi vždycky pošetřilo hodně energie v nohách pro další pojezdy.

Co se týče konstrukce, plusem pro zjednodušení života jezdce je vnitří uspořádání lyží. Jádro je samozřejmě dřevěné (kombinace Jasanu a Osiky). Kluci dále pro konstrukci používají Kevlar, který pomáhá absorbovat vibrace, například při jízdě v rozbitém terénu. To se při jízdě jarním firnem na Söldenu náramně hodilo. Zajímavostí je tady použití polyethylenového vlákna s mimořádně vysokou pevností Dyneema®, které slouží pro ochranu jádra lyží a skluznice. Tuhle vlastnost jsem měl možnost otestovat při přistání na skálu v rakouském středisku Zürs. Při přímém přistání na skálu přibližně ze 3m jsem myslel, že mám v lyžích díru až na dřevěnné jádro. Nic méně nic takového se nedělo. Lehce vyloupnutý kus skluznice a menší škábanec na pouzdře kolem jádra mě ujistil, že Dyneema® plní svou funkci stoprocentně.

Několik dní jsem na těchto prknech strávil taky ve střediscích Lech a Zürs. Tenhle trip mě utvrdil o všestrannosti a použitelnosti mých nových prken. První den jsme měli absolutní freeridový sen. Azuro a dva dny starý prašan. Lyže krásně vedly po dopadech ze skoků a vzhledem k tomu, že moje fyzička už nebyla úplně na maximu, tak mě lyže nevyřídily tak, jak bych čekal. Další den se začalo oteplovat a sníh už nebyl úplně top. Nic méně lyže pořád v pohodě. Rozbité dojezdy ze žlabů včetně všudepřítomných mogulů si lyže celkem vychutnávaly. Stačí je prostě nasměrovat dolu a pustit, zbytek pořeší samy.

No a abych jen nechválil, tak vidím i prostor pro zlepšení. Pověnuju se teda vnějšímu designu lyží. Design dřeva je skvělý, jednoduchý a elegantní. Bohužel freeridové lyže nejsou jen pod náporem nárazů ze spodu, ale dostávají zabrat také z horni strany. Jezdí se totiž za téměř všech podmínek a často na dost šílených místech. Tohle všechno přináší nápor na odolnost povrchové úpravy lyží. Moje Peruny chytly několik škrábanců hned na začátku. Svrchní hrany lyží se také opotřebovávají o něco rychleji při přepravě, šlapání nebo stáním ve frontě na vlek (jojo i freerideři jezdí někdy na vleku). Nicméně tohle je pouze povrchové a věřím, že se tomu kluci v dalších letech vývoje budou věnovat, aby tato exkluzivní prkna vydržela v „TOPu“ co nejdéle. Jejich parádní design si tuhle péči určitě zaslouží.

Každopádně bych partě od Forest Skis rád poděkoval, že se rozhodli vyrobit tyhle prkna, protože jsou to ty nejlepší, které jsem kdy měl možnost jezdit. Rozhodně už se těším na další várku, ze které si určitě vyberu něco na šlapání.

Autor: Jirka Zelinka