Celé focení freeridu je o ostrosti snímku, který závisí na více faktorech. Správná kompozice se vždy skládá z dobrého času, dobré hloubky clony, vyvážení iso a dokonalého zaostření objektivem. Je to v celku alchymie vyfotit dokonalou freeridovou fotografii. Asi můžu s klidným srdcem konstatovat, že neznám více extremní situaci než je bílý sníh, rychlý sportovní výkon a mnohdy špatné nebo chybějící světlo celé kompozice.

     Vezměme vše od začátku. Neprve byste měli vědět, jaké objektivy použít na vaše kompozice. Jako základní objektiv bych doporučil nějaké sklo kolem hodnot 20-80 s clonou někde kolem max f4. Asi bych vám nedoporučil takové ty levné plastové objektivy, jsou sice levné, ale nemají vůbec dobrou kresbu a fotky jsou hodně „tupé“.  Tímto objektivem se fotí nejčastěji. Většinou situace neumožní použít jiné sklo.

     Doplňkovými objektivy bych doporučil ještě nějaké široké sklo např. 12-24 nebo rybí oko, které má zajímavě vypadající fotografie. A pak také nějaký teleobjektiv třeba 70-300 nebo 70-200. Tyto doplňkové objektivy samozřejmě nechám na vašem zvážení a vaší finanční situaci.

K čemu se vlastně jaký objetiv hodí:

„ZÁKLAĎÁK“ – je pro většinu fotografií. Když chcete mít prášícího jezdce a za ním pozadí a nechcete, aby jel 2 metry od vás a celého vás neobhodil sněhem, tak se používá právě tohle sklo. Za tento objektiv si klidně připlaťte, protože se to vyplatí.

„ŠIROKÁČ“ – tímto sklem většinou fotíte na velkou blízku. Já osobně jím fotím tak, že si zajedu co nejvíce pod skálu jak jen to jde a pak je jezdec pěkně vysoko a je vidět i celé okolí. Věšinou mají „širokáče“ nebo „rybárny“ moc pěkný odlesk sluníčka, které hodí takovou působivou hvězdičku.

„TELÁČ“ – teleobjektiv je výborný na focení big mountain lajn. Jste dole nebo na nějakém protilehém místě a fotíte celou jízdu jezdce na protější stěně. Není to aranžování fotografie, ale opravdová jízda.

Tohle je asi vše k objetivu a nyní co vlastně musí člověk udělat aby fotografie byla opravdu dobrá:

• nikdy nefotit plným automatem
• mít zaplý jen 1 zaostrovací bod – když máte zaplé všechny nebo nějaké plošné zaostřování nebývá zaostřeno většinou  přímo na jezdce
• musíte si dokonale hlídat čas – toto je velmi důležité – freeride se věšinou fotí na časy minimálně začínající 640tinou, já osobně fotím většinou na časy 1200 a vyšší. Pokud používáte teleobjektiv bez stabilizátoru, tak časy minimálně kolem 2000tisíciny, pokud se stabilizátorem, tak stačí kolem těch 1200.
• clonu (f) je potřeba mít někde kolem čísla 7.1 až např. do 10, protože, pokud zaostříte trošku jinam, než jede jezdec, tak to většinou clona zachrání.
• Iso musíte vyrovnat dle parametrů, které jsou napsány výše

Je to opravdu alchymie, proto se pojďme podívat na ukázkové příklady:

SLUNEČNÝ DEN – v krásný slunečný den se nemusí až tak moc laborovat, protože je dostatek světla, není potřeba přehánět ISO, je dostatek stínů a pěkné vše ostří.

POLOOBLAČNO  – podobné jako ve sluneční den, ale bývá problém, když přijde mrak a ztratí se dokonalé stíny a je trošku více šero, potřeba vše dohnat přes ISO, možná trošku snížit clonu někam k číslu f7.1.

ZATAŽENO (difuze) – většinou se v takovém počasí nedá moc dobře fotit, dá se fotit jen v lese nebo v místě, kde není uplně bílo kolem vás. V lese většinou nebývá taková mlha jak je tomu když jste na pláni. Tady musíte jít s časy i clonou dolů, ale ne do nějakých nesmyslných čísel. Čas minimálně 400, clona i klidně 4 a iso tak kolem 400 až 640. Tím, že snížíte clonu, tak se připravíte o výhodu proti špatnému zaostření, tím pádem musíte dokonale zaostřovat opravdu tam, kde se přesně nachází jezdec.

SNĚŽENÍ – vykašlete se na focení a radši jezděte, je to rozumnější. Trpí fotograf i technika, navíc všechno mokré a pruda…

V příštím dílu probereme focení za „azuriče“.

Klikoš