Naposledy jsem lyže proděravěl docela nedávno. Začátek nové sezony, ve Štýrsku první prašan a po orgiích na Riesneru jsme byli natěšení na nadcházející poježdění na Tauplitzu, neboť celý předchozí den sněžilo a středisko ještě ke všemu kvůli silnému nárazovému větru vůbec nejelo. Další den vítr ustal a my jsme se na vlnách předchozího dne vrhli s nejvyšším nasazením do terénu. Hned první jízdu jsem skočil na skálu a bylo mi jasné, že tohle prostě škrábaneček nejspíš nebude. A taky nebyl. Nakonec 30 cm dlouhá rýha až na jádro a euforie z podmínek tatam… Ve skutečnosti to s tím prašanem vůbec nebylo tak horké, na Riesneru muselo sněžit o hodně víc a ještě ke všemu silný vítr sníh dost vyfoukal.

Podobné zkušenosti má určitě každý. Nedočkavost a taková ta dychtivost po prašanu při prvních sněhových nadílkách se lyžím moc nevyplácí.Když ale nedojde na hrany, je to v klidu. Spraví se to raz dva. Způsobů jak to řešit je více. Takovým pro někoho nejjednodušším způsobem je to neřešit. Řeknu si „takových děr ještě bude, jsou to přeci freeridové lyže“. Každopádně to není moc vhodné řešení. Když opomeneme zhoršené jízdní vlastnosti, k jádru se bude dostávat vlhkost, bude tam zamrzat a rozmrzat voda a skluznice se začne odlepovat od jádra. Nebo když to bude těsně vedle hrany, hrozí navíc riziko vytržení samotné hrany. Nejčastějším řešením je pak to, že se dají lyže do servisu a „profíci“ se o to postarají. Každopádně i to má svá proti. První úskalí může být zaneprázdněnost ski servisu. Prostě nebudou mít čas opravovat atypické rýhy nebo budou mít dost jiné práce a na toto se vykašlou. Další nevýhoda může být cena samotné opravy. Holt lidská práce něco stojí a leckdo, když může, tak to pořádně osolí. V případě, že se tedy rozhodneme opravit si šrám v naší skluznici svépomocí, máme cca 2 možnosti. Buďto vezmeme nějaký 2-složkový epoxid a rýhu zalijeme a nebo si s tím dáme o něco více práce a uděláme si výřez tak jako v servisu, s tím, že si lyže pěkně zazáplatujeme...

...pokračování příště ;)

Autor: Pavel Božák