Tak jde čas s Lumírem Drápalem
Tak jde čas s Lumírem Drápalem
Vybral jsem si k další zpovědi mého blízkého kamaráda, fotografa, cestovatele, snowboardistu a super člověka Lumíra Drápala. A jelikož s Lumírem snad nikdy nemůže nic proběhnout v běžném stylu, tak i tento rozhovor jsem musel, po nátlaku, vést v hospodě a dát si u toho celkem dost piv. No, má oběť v podobě ranní kocoviny stála za to. A zde je slibovaný rozhovor.
Čau Lumčo, dáme si pifko, ať se lépe povídá ne?
Zdar (cink) Perun s Tebou…
Poslední dobou Tě není moc vidět. Kde a jak vlastně žiješ?
Pšššt. Je to dost tajné tajemství. Ale jako vždy jsem se oddal pracovně cestovatelské profesi. Jsem lodník. Jezdím po Evropě tam a zase zpět. Plánuji a sním. Pak žiju!
Plánuješ a sníš? Můžeš to nějak rozvést? Že by opět nějaká expedice na obzoru?
Expedice je dost široký pojem. Každý z nás šlapeme svůj chodníček. Někdo chodí 30 let do stejné fabriky, no a mě moje kroky vedou všude po světě. Expedice to tedy není. Prostě chci obeplout na kajaku kus Skandinávie cca 4000 km a pokračovat v tom, co jsem začal.
Nooo opět smělé plány jak to tak slyším kámo!!! Zbude Ti i nějaký ten čas na poježdění s kámošema? Trochu toho punku, znáš to. Ježdění, kalení, focení no a taaak.
Život je cesta, na které potkáváme lidi. Ať už známé nebo přátele. Nikdy nevíš s kým strávíš kolik času.
Tak to je rozhodně velká pravda. Potkávat přátele je důležitá část života, hlavně co se výleů do hor týče. Nechybí Ti na Tvých cestách přátelé? Neplánuješ se usadit?
Rodina a přátele, to je jediný důvod proč se vracím zpět na valachy. Usadit…. Chci najít místo, kde můžu tvořit. Čas ukáže.
Co se týká focení freeride, tak tvoříš hlavně pro československou scénu. Myslíš, že jí něco schází?
To myslím… Z vlastní zkušenosti. Vidím, že spousta “BC” fotek vzniká plus mínus 5 metrů od sjezdovky. Rád bych, aby bylo více fotek, které mají jak pro jezdce tak pro fotografa nějaký příběh. Vím, že rychlost doby vyžaduje kvantitu, ale kde je potom ten náš FREERIDING?
No kámo freeriding je hlavně v srdci, ale o tom víš asi svoje. Jezdíme už po horách nějaký ten čas. Na který ze svých foto výletů nejraději vzpomínáš?
Byl to výlet s Pepou Bernátkem na jeden ze super kopců v Arose- Swiss. Pocit z toho, že si člověk ten vyleze a sjede prostě nelze nahradit. Přál bych to každému. To není jako práce s buzolou.Prostě NO HIKE NO RIDE. To je to, co má pro mě teď význam. Minulý rok jsme konečně zasekli naše cepíny do hory času a vystoupali.
Co foto vybavení? Preferuješ Canon se mi zdá? Co všechno používáš a proč zrovna Canon?
Dáša EOS 1 Mark II n, Naděžda EOS 3. Objektivy 70-200 Canon, 50 Canon, 70 makro Sigma, 19-35 Tokina, Manfrotto stativ a už žádné blesky.
Život v horách mnohdy bere i dává. Co tobě dal a vzal?
Našel jsem sám sebe a našel jsem dobré kamarády. Nevzal mi vůbec nikoho a nic. Navíc mi ukázal cestu!!
Co na závěr? Díky moc za rozhovor. A doufám, že letos spolu opět vytvoříme nějaké hodnoty.