Čau Kume, začnu tak nějak zlehka…  Jsi z Prahy, je to tak? Můžeš nám říct, jak ses vlastně dostal k freeridingu?

Nejsem z Prahy, žiju v Praze a to je rozdíl. I když je to fuk, necítím se jako „Pražák“. Jsem vlastně „Slezák“, jako ty a celá freeride banda tam od nás. Rodinu/kořeny mám v Osoblaze a v Ostravě J . A jak jsem se dostal k freeskiingu? Asi jako jiní ze staré gardy. Velmi výstižně to u nás na pokecu vysvětlil Gazman. Za nás se říkalo: „Jedeme lesem synci! A dneska se tomu říká freeskiing“. Takže asi tak. Vždy mě to táhlo mezi lana vleku, do lesů u nás doma za pekárnou a jednoho dne jsem stanul na Chopku – tehdy jsme si po prvním sjezdu s kamarádem řekli, že jsme freeskieři a koupil jsem si za odměnu Fisher Big Stix 84 – tehdy to byly mega super faty.

Kam nejčastěji vyrážíš za prachem?

Do hor, ale občas si dáme powder na nočním lyžování u nás v home resortu na Petříně. Každopádně mne velmi uchvátilo Švýcarsko, tam se mi líbí prakticky všude. Loni jsem ochutnal freeride v luxusu v proslulém St. Anton (krásné, drahé, plné freeriderů!) a nesmím zapomenout na nechutné tuny prašanu v Dragobratu na Ukrajině, ale tam to vše tálo velmi rychle v lahvích vodky. Pokud bych ale měl dát TIP, tak určitě švýcarský Valis a to ne jen Verbier a spol. co takový Belalp? To je skvělý „mini“ resort pro milovníky žlebů, klidu a hor. I když lyžování s Matterhornem v zádech má taky něco do sebe!

Tvoje redakční činnost je neodmyslitelně spjatá se serverem freeskiing.cz? Kdo nebo co Tě přivedlo do redakce?

Já a moje chuť psát o freeskiingu a ukázat ho všem českým jezdcům. Možná to málokdo ví, ale dva roky jsme s MATiEm spolu pracovali a „obchodovali“ jen tak na dobré slovo, aniž bychom se kdy viděli. Poprvé jsme si zavolali po roce spolupráce a pak následovala chlastačka na Stodolí. Takže si dokážeš představit, jak je ta vazba silná a proč beru fs.cz jako rodinu a ne jako firmu. Ale první redakční popud mi dalo setkání s Honzou Schauerem (okukovali jsme společně na Sport Prague nějaké ty první powderovky), kterého beru já jako velkého průkopníka freeridera. On byl vlastně taky první oficiální netový nadšenec a majitel webu s názvem freeskiing.kgb.cz.

Mnoho lidí asi neví, že jsi hlavní organizátor Czech Big Mountain Open. Jak ses dostal k organizaci takového závodu?

Já zastávám názor, že lidi jsou od přírody soutěživí a veškerá tvrzení o životním stylu a pohodě mi nezabrání pomoci těm, kteří mají touhu se v soutěžním duchu utkat a poznávat se tímto velmi specifickým způsobem. Tak jsme si s Petrem Sochou a taky s Kárňasem řekli, že si uděláme český závod, že by se to Čechům mohlo líbit. Když jsem omrknul, jak takový závod vypadá, nabyl jsem dojmu, že malý český člověk dokáže takovou věc taky a vznikl SCOTT Czech Ride. Nerad, ale reklama jako „brno“ – protože bez podpory sponzora by takový velký závod daleko od domova nikdy nemohl vzniknout. Ještě že jsou skoťáci takoví nadšenci jako my.

Není to úplně jednoduché organizovat podnik, jako je Czech Big Mountain Open. Můžeš ve stručnosti vylíčit jaké radosti a hlavně starosti obnáší taková organizace závodů?

Skvělou starost jsme s Petrem měli před prvním ročníkem, když jsme oznámili závod. Řešili jsme, kolik se přihlásí lidí. Začali jsme na 100, pak jsme si říkali, že 50 je ok, ale když se přihlásí 30 lidí, bude to super pohodová akce. Když se po několika dnech objevilo v databázi přes 150 žádostí o účast, šli jsme to zapít! Ze starosti se stala radost, která přešla ve starost – jak to udělat, aby byli všichni spokojení. Taky se mi potvrdila další radost a to možnost seznámit se s lidmi z celého světa a pomoci některým jezdcům v jejich postupu. Takto jsem se třeba seznámil s prezidentem FWT, s Philem Meierem, Sebem Michaudem, Lucasem Swiekowskim, skvělým Italem Chrisem Garufim z Mystic freeride a další a další. Prostě pohoda. Jsem přesvědčen, že jen tak cestováním bych se s tolika zajímavými lidmi za tak krátkou dobu nesetkal. A jakou radost přinesl závod tobě? Povíš mi?

Nemohl jsem si nevšimnout, že se na webových stránkách Freeride World Tour objevil i náš český závod. Jak se to vlastně stane, že se závodu dostane takové pocty, tedy zařazení do FWTQ.

Proč se nepochválit! Cesta do tour je jednoduchá – kvalita, popularita. To je celý recept. Vy jezdci můžete za to, že jsme v tour. Vaše ohlasy, které se donesly až do nejvyššího managementu nám umožnili již po dvou ročnících získat status Freeride World Qualifier. Já si od toho slibuji větší propagaci českého freeskiingu a ještě zajímavější složení závodníků a novým kamarádů.Ale jinak to byly dlouhé týdny komunikace, vyjednávání atd – prostě pohoda.

Nyní pryč od pracovních záležitostí. Kam nejdále jsi cestoval za prašanem?

Nevím, zda je dále Rumunsko nebo Norsko. Tak nějak tak. V Rumunsku to byl hustý punk, pamatuješ? A Norsko byl takový ten hezký vánoční dárek. Rád bych ale Kašmír a Rusko.

Tak na Rumunsko se nedá zapomenout! Kdo nebyl, nepochopí. A jak to všecko zvládáš časově? Máš rodinu, práci… Dá se to vůbec?

Nedá kámo. Ale vždycky se to nějak musí udělat. Párkrát už jsem si říkal, že se stáhnu, ale to ti prostě nedá. Tak snad nám to vydrží, ty taky makáš, ne?

Láska k horám nebývá jen zimní záležitostí, chodíš do hor i v létě?

Jo jo. Když to vyjde, rád chodím na Sněžku. Letos ale zrušili místní poštovnu, tak jsme se na truc s kámošem rozhodli pro alternativní plán. Mt. Blanc.

No, na závěr bych rád pogratuloval za naši redakci k novému přírůstku do rodiny a musím se zeptat, jak se cítí novopečený otec? Bude doma vládnout freeridová výchova?

Je to skvělý pocit. Těším se na to, co přijde. Jestli z něj bude freerider nevím, bojím se o něj, ale jeví se jako bojovník. Tak uvidíme (lyže jsou již připraveny).

Díky moc za rozhovor a přeju zdraví do rodiny kámo!