Věčná mlha v kosodřevině
Chopok juh - Zadné Déreše
Vloženo: 10.08.2009
Objevování Chopku Juhu začalo ve slabé zimě 2007, kde všichni „zmlsaní“ předchozí zimou čekali výraznou sněhovou nadílku a ona stále nepřicházela. Jenže najednou se fronta, chodící většinou ze západu nebo severu obrátila, a přišla nečekaně z jihu. Po prozkoumání všech možných meteorologických webů padla jasná volba na Chopok Juh.
Nikdo z naší bandy freeriderů neměl s Chopkem juhem větší zkušenosti. Severní stranu jsme v té době už velmi dobře znali, ale jižní stranu jsme viděli maximálně přes okno Chaty pod Chopkom. Prostě jsme sedli do auta a vyrazili směr SK. Na Chopok Juh se dá dostat autem 2 různými cestami. Jedna vede klasicky přes Lipovský Mikuláš, dál potom směrem na Poprad, potom je nutné zabočit z dálnice na Liptovský Hrádek a dále jet směrem Vyšná Boca. Následuje stoupání do sedla Čertovina a potom sjezd dolů a v obci Bystrá je odbočka směr Chopok – Srdiečko. Následuje ještě dalších 7 km až k Srdiečku. Tady je parkoviště. Na tuto část cesty je nutno při sněžení mít v autě minimálně sněhové řetězy, nejlépe pohon na všechny kola. My jsme zde zažili celkem slušný dopravní kolaps, kdy auta, která zastavila, se už nerozjela a probíhalo masové tlačení a strkání, aby se ty „popelnice“ alespoň rozjely.
Pokud zdoláte i tuto divokou cestu, tak jste skoro vyhráli, pak je ještě důležité najít vhodné parkovací místo. Nejlépe je minout všechna parkoviště a jet co to jde a parkovat někde na příjezdové cestě k Srdečku, abyste nemuseli šlapat kilák do kopce.
Pak už následuje nezbytné koupení permice a hurá na lanovku. Lanovka začíná u hotelu Srdiečko, je 4 sedačková a vcelku rychlá. Doveze Vás k hotelu Kosodrevina, kde končí a odtud vedou nahoru už jen staré dobré a rychlé Tatrapomy se zásobníkem. Chopok Juh má celkem 3 tyto pomy a všechny jsou celkem dost dlouhé. Snowborďáci na nich opravdu trpí, a když vidíte jejich výrazy nahoře, nezávidím ani chvíli. Cestou nahoru můžete vidět, jak je který lyžař zkušený, protože podle zkušenosti poznáte, kde odpadl :-)).
Největší problém Juhu je nestálé počasí, ale to je problém celého Chopku. Na juhu jsem už nějaký ten den pobyl, ale řeknu Vám, že tu jsou slunečné tak 3 dny v roce, a to jsou většinou dny, kdy je buď led nebo není sníh vůbec. Když jsme tady byli my, tak jsme měli hezky většinou ráno do 8.30 a pak se roztáhlo kolem 15.45, a to zrovna vypínají vleky. Takže jsme to celkem vychytali :-)). Díky této skutečnosti, že od Kosodreviny nahoru nevidíte pomalu ani špičky svých lyží, natož vlastní pomu, která končí někde metr nad Vámi, se nám podařilo najít moc luxus freeride v lesních zónách, do kterých až tak moc lidí nejezdí. Na severu jsou lesy nesjízdné, protože se nacházejí už ve spodní části, kdežto tady jsou vcelku výše a hlavně mají zajímavý sklon.
Tehdy před dvěmi lety jsme chytli dost prachu, takže jízda v lesích byla fakt koupačka největší. Rád na to vzpomínám, protože to byly 2 prodloužené víkendy v brutálním prachu, bez lidí a front na vlecích, protože do té mlhy nikdo nechtěl jet…
A nyní k pravé straně střediska:
Trasa č. 8
Vede buď z horní stanice Tatrapomy č. 2 nebo pokud se Vám poštěstí a trefíte den, kdy jede spojovák na Chopok, tak můžete začít až nahoře. Vršek je jízda kosodřevinou, která Vám pomůže se orientovat v terénu, pokud je mlha. Jedete dolů mírně doprava a jakmile natrefíte na les, pokračujete lesem libovolně až do žlabu (potoka), kterým se většinou dostanete k cestě (č.13), která Vás nasměruje k Pomě č. 5 a tou se dostanete zpět k 4sedačkové lanovce.
Trasa č. 9
Je rychlejší průjezd samotným lesem. Takto jezdíme, pokud je nahoře fakt hnusně, je mlha a fouká. Je zde opět dost prostoru pro několik libovolných průjezdů lesem. Opět dojedete na cestu, která Vás nasměruje ke spodní Pomě.
Trasa č. 10
Vede od 4sedačkové lanovky, chvíli pod ní v muldách nebo po okraji lesa, poté po cestě a jakmile uvidíte místo v lese, které se Vám líbí, tak to pustíte dolů. Les je tady hodně zajímavý, v těchto místech je smíšený. Všude jinde je většinou vysoký smrkový, ale tady najdete i buky (více spodní trasa). Opět dojedete až na cestu k Pomě.
Trasa č. 11
Je z Pomy, která vede na Vyhliadku. Tady je opět nahoře kosodrevina, poté následují občasné smrky a pak přichází hodně prudký a nádherně široký les. Tady doporučuji jezdit jen opravdu zdatným freeriderům, protože při poslední velké větrné kalamitě (v roce 2005) tady napadlo mnoho jehličnanů a vytvořily někdy hodně těžce průjezdnou lokalitu. Je to tady dobré na hardcore BC skoky z obrovských vývratů mezi další vývraty a podobné přírodní překážky. Pozor při přejíždění potoka, ať do něj nespadnete, bývá v něm dost vody a pod „vankůšema“ bývají ostré šutry.
Trasa č. 12
Je poté druhou variantou Zadných Dérešov. Tady doporučuji se držet kotvy, aby se vám nestalo, že přejedete hřeben hory (což jde velice snadno) a nezajedete do dalšího údolí, ze kterého se už zpátky nedostanete. Nahoře na kosodřevině to můžete pálit jak se vám zlíbí, je to tady hodně prostorné na velké oblouky, nejsou tady žádné nástrahy, pokud netrefíte nějakou kosodřevinu. Potom přejedete přes sjezdovku a zabočíte doleva do lesa. Tady jsou 2 trasy vyšší a nižší. Vyšší trasa vese přes vysoký smrkový les a nižší trasa vede z části lesem a pak po mýtině, která končí opět v lese. Zpátky dojedete už známou cestou.
Děrešská strana Chopku Juhu je velice zajímavá změna oproti prudšímu severu. Člověk to tady může na horních partiích s kosodřevinou opravdu pustit. Pozor jen na jednu věc, kterou je cesta, která vede naskrz celým prostorem kosodreviny až k zadnímu vleku. Stalo se nám tady, že jeden den jsme jezdili, a nic tady nebylo, a druhý den si nějaký rolbař usmyslel, že by mohl obnovit cestu. A tak jsem viděl na vlastní oči, jak se dá na takové cestě vystoupit elegantně s 4 frontflipy z vázání… Oni totiž tu cestu ničím neoznačí a vy pak v plné „palbě“ většinou spadnete v tom nejvyšším možném místě, a to bývá někdy vysoké i 1,5 metru, podle toho, jak moc se s tím rolbař hraje. Takže první jízdu doporučím jet raději opatrněji a dívat se před sebe. Snad si tuto část Chopku užijete tak jako my tehdy.
V dalším článku o Chopku Juhu se podíváme na pravou stranu střediska pod legendární Chopok. Tato strana je charakteristická krásnými dlouhými pláněmi právě pod Chopkem a pak "hardcore" dojezdem až na silinici vedoucí k lanovkám...
Klikoš
Pokud zdoláte i tuto divokou cestu, tak jste skoro vyhráli, pak je ještě důležité najít vhodné parkovací místo. Nejlépe je minout všechna parkoviště a jet co to jde a parkovat někde na příjezdové cestě k Srdečku, abyste nemuseli šlapat kilák do kopce.
Pak už následuje nezbytné koupení permice a hurá na lanovku. Lanovka začíná u hotelu Srdiečko, je 4 sedačková a vcelku rychlá. Doveze Vás k hotelu Kosodrevina, kde končí a odtud vedou nahoru už jen staré dobré a rychlé Tatrapomy se zásobníkem. Chopok Juh má celkem 3 tyto pomy a všechny jsou celkem dost dlouhé. Snowborďáci na nich opravdu trpí, a když vidíte jejich výrazy nahoře, nezávidím ani chvíli. Cestou nahoru můžete vidět, jak je který lyžař zkušený, protože podle zkušenosti poznáte, kde odpadl :-)).
Největší problém Juhu je nestálé počasí, ale to je problém celého Chopku. Na juhu jsem už nějaký ten den pobyl, ale řeknu Vám, že tu jsou slunečné tak 3 dny v roce, a to jsou většinou dny, kdy je buď led nebo není sníh vůbec. Když jsme tady byli my, tak jsme měli hezky většinou ráno do 8.30 a pak se roztáhlo kolem 15.45, a to zrovna vypínají vleky. Takže jsme to celkem vychytali :-)). Díky této skutečnosti, že od Kosodreviny nahoru nevidíte pomalu ani špičky svých lyží, natož vlastní pomu, která končí někde metr nad Vámi, se nám podařilo najít moc luxus freeride v lesních zónách, do kterých až tak moc lidí nejezdí. Na severu jsou lesy nesjízdné, protože se nacházejí už ve spodní části, kdežto tady jsou vcelku výše a hlavně mají zajímavý sklon.
Tehdy před dvěmi lety jsme chytli dost prachu, takže jízda v lesích byla fakt koupačka největší. Rád na to vzpomínám, protože to byly 2 prodloužené víkendy v brutálním prachu, bez lidí a front na vlecích, protože do té mlhy nikdo nechtěl jet…
A nyní k pravé straně střediska:
Trasa č. 8
Vede buď z horní stanice Tatrapomy č. 2 nebo pokud se Vám poštěstí a trefíte den, kdy jede spojovák na Chopok, tak můžete začít až nahoře. Vršek je jízda kosodřevinou, která Vám pomůže se orientovat v terénu, pokud je mlha. Jedete dolů mírně doprava a jakmile natrefíte na les, pokračujete lesem libovolně až do žlabu (potoka), kterým se většinou dostanete k cestě (č.13), která Vás nasměruje k Pomě č. 5 a tou se dostanete zpět k 4sedačkové lanovce.
Trasa č. 9
Je rychlejší průjezd samotným lesem. Takto jezdíme, pokud je nahoře fakt hnusně, je mlha a fouká. Je zde opět dost prostoru pro několik libovolných průjezdů lesem. Opět dojedete na cestu, která Vás nasměruje ke spodní Pomě.
Trasa č. 10
Vede od 4sedačkové lanovky, chvíli pod ní v muldách nebo po okraji lesa, poté po cestě a jakmile uvidíte místo v lese, které se Vám líbí, tak to pustíte dolů. Les je tady hodně zajímavý, v těchto místech je smíšený. Všude jinde je většinou vysoký smrkový, ale tady najdete i buky (více spodní trasa). Opět dojedete až na cestu k Pomě.
Trasa č. 11
Je z Pomy, která vede na Vyhliadku. Tady je opět nahoře kosodrevina, poté následují občasné smrky a pak přichází hodně prudký a nádherně široký les. Tady doporučuji jezdit jen opravdu zdatným freeriderům, protože při poslední velké větrné kalamitě (v roce 2005) tady napadlo mnoho jehličnanů a vytvořily někdy hodně těžce průjezdnou lokalitu. Je to tady dobré na hardcore BC skoky z obrovských vývratů mezi další vývraty a podobné přírodní překážky. Pozor při přejíždění potoka, ať do něj nespadnete, bývá v něm dost vody a pod „vankůšema“ bývají ostré šutry.
Trasa č. 12
Je poté druhou variantou Zadných Dérešov. Tady doporučuji se držet kotvy, aby se vám nestalo, že přejedete hřeben hory (což jde velice snadno) a nezajedete do dalšího údolí, ze kterého se už zpátky nedostanete. Nahoře na kosodřevině to můžete pálit jak se vám zlíbí, je to tady hodně prostorné na velké oblouky, nejsou tady žádné nástrahy, pokud netrefíte nějakou kosodřevinu. Potom přejedete přes sjezdovku a zabočíte doleva do lesa. Tady jsou 2 trasy vyšší a nižší. Vyšší trasa vese přes vysoký smrkový les a nižší trasa vede z části lesem a pak po mýtině, která končí opět v lese. Zpátky dojedete už známou cestou.
Děrešská strana Chopku Juhu je velice zajímavá změna oproti prudšímu severu. Člověk to tady může na horních partiích s kosodřevinou opravdu pustit. Pozor jen na jednu věc, kterou je cesta, která vede naskrz celým prostorem kosodreviny až k zadnímu vleku. Stalo se nám tady, že jeden den jsme jezdili, a nic tady nebylo, a druhý den si nějaký rolbař usmyslel, že by mohl obnovit cestu. A tak jsem viděl na vlastní oči, jak se dá na takové cestě vystoupit elegantně s 4 frontflipy z vázání… Oni totiž tu cestu ničím neoznačí a vy pak v plné „palbě“ většinou spadnete v tom nejvyšším možném místě, a to bývá někdy vysoké i 1,5 metru, podle toho, jak moc se s tím rolbař hraje. Takže první jízdu doporučím jet raději opatrněji a dívat se před sebe. Snad si tuto část Chopku užijete tak jako my tehdy.
V dalším článku o Chopku Juhu se podíváme na pravou stranu střediska pod legendární Chopok. Tato strana je charakteristická krásnými dlouhými pláněmi právě pod Chopkem a pak "hardcore" dojezdem až na silinici vedoucí k lanovkám...
Klikoš
