Jak z názvu tohoto článku plyne, freeriding je v Itálii zakázán, je to oficiálně podávané stanovisko. Dá se ale říct, že je za určitých okolností tolerován. Může se stát, že potkáte průvodce, který vede svoji skupinu po hřebeni daleko od střediska.  V tom je podstata freeridingu a v Itálii to platí dvojnásob. Jsou oblasti jako v okolí Monte Rosy, kde  je situace ještě o něco benevolentnější, vše se trochu liší danou oblastí. Z výše zmíněných informací plyne, že když chcete jezdit v Itálii freeriding, musíte se držet daleko od sjezdovek a nejlépe sjíždět na opačné strany hory, kde vás ani nikdo neuvidí. Tyto indicie dávají dohromady řadu aspektů jako větší zkušenost, lavinová prevence, minimálně 3 ridery atd. Odolat zajímavým terénům v oblasti lanovky je někdy velmi těžké a také proto označím v mapě sjezdy, které jsou zajímavé, ale sledované místními patrolami. Když v této oblasti strhnete lavinu, ale situace půjde vidět ze střediska, v tom lepším případě Vás pokuta nemine. Policie se za každou cenu snaží udržet sjezdovky v bezpečí. Můžu říct, že v mnoha případech, kdy se v terénu pohybují „šponi“, je to opravdu nevyhnutelné. Po prvním sjezdu v oblasti střediska bude následovat napomenutí, u druhého budou chtít permici. Itálie je o lyžování mimo resorty a kdo na to ještě nemá, ať si vybere jinou zemi.

Do střediska jsme přijeli hlavně kvůli místnímu freeride pionýrovi panu Bonserimu . Který nás po celém středisku doslova provezl.

Oblast pod číslem jedna je hodně monitorována místními patrolami a to za každých sněhových podmínek. Proto Vám doporučuji si v této oblasti dávat jen jednu dvě jízdy.  Svah je dostatečně prudký s mnoha dropy. Oblast je dost přehledná a nevyžaduje orientační smysl.

Oblast číslo dvě je už plně na vašich možnostech,  jsou to převážně balvany. Když jste na místě ve správnou chvíli, je to opravdový polštářový ráj. Místo je dost rozlehlé, ale freeriderů tady moc nepotkáte a hlavně v ranních hodinách, kdy je oblast nasvícená sluncem opravdu doporučuji

Číslo 3, pod sebou skrývají top BM lajny v oblasti,  opravdu velké dlouhé lajny s velkými dropy,  také doporučuji sjíždět v ranních hodinách. Ve středu je skála, kterou je nutné objet, a z doporučení bych se nad ni ani nepouštěl. Tato oblast, ač se z fotky nezdá, je dost odstíněná tak Vás tady nikdo rušit nebude.

Jižní lajny pod číslem 4 jsou rájem pro začínající freeridery a BC kickery. V této oblasti žádný problém s policií nehrozí. Tato oblast není tak prudká, ale zato rozlehlá. Místní freerider pan Bonseri děla rolbou traily a díky tomu se můžete dostat bez problémů zpět do střediska. Vozí také freeriderů rolbou na top peak oblasti. Západy slunce jsou zde úchvatné, a když se  přesunete odpoledne na tuhle stranu určitě nebudete litovat.

Pro badatele je tady trasa č5. Na mapě je vyznačená jen nástupním bodem a sjezd označen na fotce. Je to trasa na závěr dne a sjíždí se směrem na středisko Bormio. Pokud sjede tuto stěnu a vydáte se dolů údolím, narazíte na cestičku, na které jezdi jen horská služba skútrem a propojuje ST. Catarinu a Bormio. Cesta se mírně svažuje do Bormia a při powder dnu je to trasa minimálně na 1 hodinu. Na této trase jste naprosto sami a budete mile překvapeni místní přírodou.

Toto středisko bych opravdu doporučil, freeriderů zde mnoho nenajdete a tak můžete prášit i pár dní po příjezdu. Středisko svou výškou zaručuje dobré sněhové podmínky a z hlediska freeridngu nabízí více než známější Bormio, o kterém napíšu příště.

Příloha : St. Catarina - MAPA v pdf   |