Dobře vidíte jak se dělníci složitě probíjeli skálou. Chvílema Vám to připomíná opravdu cestu do „pekla“. Následuje další a pak ještě jeden tunel, ze kterého vyjedete na nádherně se rozestupující pláň uprostřed hor. Je to zvláštní pocit, který každého lyžaře musí uchvátit, protože ty hory jsou zde hodně prudké a skalnaté, ale působí magicky. Zhruba 300 metru od konce posledního tunelu jsou už parkoviště a spodní stanice kabinkové lanovky. Je potřeba zmínit, že středisko Sport Gastein dostalo své jméno oprávněně. Je zde pouze tato kabinová lanovka a jedna kotva. Člověk by si řekl, co tady budeme dělat, vždyť je zde jen jedna kabina a nic jiného. Taky jsme na to poprvé takto reagovali, ale následné zjištění nás hodně uklidnilo. Spodní stanice lanovky se nachází v údolí Goldberg, kam míří většinou hodně běžkařů na místní dokonale upravené trasy, vedoucí po celém okolí. Jste poměrně dost vysoko, spodek střediska je ve výšce cca 1600 m.n.m. a lanovka vede až do výšky 2650 m.n.m. Cesta kabinou trvá cca 15 minut zespodu až nahoru, cestou projedete přes mezistanici, která je nad koncem lesa.

     Díky tomu, že zde není více lanovek ani vleků, bývá návštěvnost střediska menší než tomu je v Bad Gasteinu. Je to také tím, že pokud je zde hodně lidí, bývají zde velké fronty, většinou hlavně v mezistanici, kde musíte přistupovat do lanovek jedoucích ze spodní stanice, ve kterých už sedí nějací sjezdu chtiví lyžaři. Je potřeba také zmínit ještě jeden fakt a to, že pokud sem pojedete autem, tak na začátku cesty je mýtná brána, kde pokud neukážete skipass, tak vás „zkasírují“ o 4 eura.

     My jsme se sem dostali poprvé v loňské sezóně, kdy jsme začali objevovat krásy Solnohradska. Byla to náhoda, že jsme dojeli až do Sport Gasteinu, protože jsme nemohli najít žádné pořádné parkoviště v Bad Gasteinu, kde to je opravdu špatně značené a tak jsme jeli stále dál a dál, až kam to šlo. A to bylo právě parkoviště Sport Gasteinu. Po shlédnutí mapky střediska se snesly na moji hlavu nejen silná slova z naší početné „grupy“, že kam jsem je to „dotáhl“, ale i nějaký ten šrám na přilbě od rány tyčkou. Ale po absolvování cesty lanovkou, kdy se nám do našeho „kupe“ narvali hned nějací 3 „šponi“ a byli jsme tam jako sardinky, se nám ukázala celá krása střediska. Výhled z horní stanice je impozantní a vidíte celé údolí Gasteinu, naproti Vám je vysoká stěna s vrcholem ledovce Mölltal a panorama je dokonalé s masivem Dachstein na obzoru.

     První jízda byla seznamovací z části po sjezdovce, následně po vyfoukané pláni a dojezdem k úpatí lesa. Les zde není úplně hustý, je to spíše takový kosodřevino křovinatý les. Je hodně členitý s množstvím velkých balvanů, na kterých bývají nádherné „vankúše“. Těchto prachových polštářů je zde opravdu velké množství a je to velmi zábavné po nich jezdit i díky tomu, že sklon svahu zde bývá vcelku prudký.

     Naše další poznávání střediska už bylo pozornější. Všimli jsme si, že nějaká skupinka lyžařů se širokými lyžemi jde na vyznačený sjezd (v mapě č.4), který začíná kousek od lanovky. Před samotným žlabem Vás upozorňuje velká cedule, že se nacházíte v oblasti, která je určena pro zkušené lyžaře – alpinisty a že za Vás středisko nebude brát odpovědnost, pokud se Vám něco stane. Po malé chvíli jsme pochopili, proč zde tato cedule je. Nástup je zde pro méně zkušené lyžaře hodně krutý. Jedná úzký přejezd nad skálou do vcelku rozšiřujícího se žlabu, končícího mega velkou plání. Pláň je následně hodně placatá, ale když je dostatek prašanu, tak se dá jezdit sem a tam obrovskými oblouky, ale je potřeba se stále držet traverzu směřujícího vpravo zpět do střediska. Pokud se zde odchýlíte jen o kousek, většinou to skončí velkým šlapáním v tom lepším případě po jednotlivých trasách běžkařů.

     Další dobrý sjezd je z hřebenu směřujícího ke sjezdovkám, ale ty jsou v dostatečné vzdálenosti, takže až dolů na žádnou nenarazíte (v mapě č. 3) Tady se střídají prudší sjezdy s rovnými přejezdy, ale když je dost sněhu, dá se zde vcelku dobře pojezdit. Můžete buď projet lesem až ke spodní stanici lanovky nebo si cestu zkrátíte a přijedete k mezistanici.

     Pokud je ve středisku mlha, od mezistanice bývá většinou špatná viditelnost, tak doporučuji jezdit lesíky ve spodní části, navíc budete mít výhodu, že dole nebudete muset stát frontu na lanovku, protože opravdu většina lidí až dolů nejezdí (v mapě trasy č. 1 a 2).

     Ovšem další dny jsme objevovali druhou stranu střediska a tou jsou velké sjezdy k Mautstelle (mýtná brána). První den se nám tam nechtělo, protože jsme nevěděli, kam ty stopy vedou a jak se dostaneme zpět do střediska. Ale po večerním nastudování všech možných autobusových tras jsme zjistili, že u mýtné brány je autobusová zastávka a od ní jezdí každých zhruba 30 – 45 minut nahoru autobus. Po důkladné prohlídce jak vypadá celé údolí v 3D rozměru na Google Earthu jsme si naplánovali několik sjezdů a strašně se těšili na další den. Po výjezdu lanovkou nahoru, jsme nasadili lyže, udělali nezbytnou lavinovou prevenci kontrolou „pípáků“ a vyrazili na druhou stranu střediska. Traverzem jsme se dostali až nad obrovskou pláň mířící dolů. Je to opravdu dlouhý sjezd s velkým převýšením a neskutečnými možnostmi. Není to zde okamžitě „rozryté“ jako v jiných střediscích, protože tento sjezd uděláte za ten 3-4x a i přesto, že zde jezdí poměrně dost lidí, nejde o nějaké masové záležitosti. Ve spodní části je nutno vyhnout se drsnému potoku a vybrat nějaký pěkný sjezd lesem až na lesní cestu, která vás dovede k mýtné bráně a zastávce autobusu.

     Celý areál Sport Gasteinu je velmi vhodné místo jak pro freeridery začátečníky, tak i pro velmi pokročilé, protože každý si zde najde svou „lajnu“. Je zde mnoho skal k dropování i velmi prudkých a náročných sjezdů. Po náročném dni se navíc můžete odreagovat v lázních v centru Bad Gasteinu, kde je vstup sice za 19E, ale je zde super ležet v teplé přírodní vodě a koukat na velehory nad údolím. Doporučuji všem navštívit toto překrásné údolí, které končí cestou do pekla s freeridovým rájem.

Klikoš