Pod dohledem Titlisu
Engelberg - Titlis
Vloženo: 13.02.2010
Engelberg je horské městečko v centrálním Švýcarku, které je známo hlavně ledovcem Titlis, který se vypíná přímo nad městem a poté také lanovkou Rotair, která se v průběhu své jízdy otáčí a vede na tento ledovec. Vrchol Titlisu skrývý jedinečnou přírodní ledovcovou jeskyni, která sem táhne stovky turistů hlavně z Japonska. 
Středisko jsem navštívil díky Robinu Kaletovi, který zde pravidelně každý rok začíná svou freeridovou sezonu. Pohoří kolem Engelbergu je první vysoká hradba hor od severu a ve své podstatě se každá fronta mířící z atlantické oblasti o tuto hradbu zastaví a důkladně místí kopce zasněží. Právě tohoto si už dávno všimli severští jezdci – Norové a převážně Švédové, kterých zde na začátku sezony bývá taky dost.
Engelberg je jen kousek od velkých měst jako je Zurich a Luzern. Obě velkoměsta jsou s Engelbergem spojena železnicí a z Lucernu trvá cesta zhruba hodinu. Tento fakt hraje do karet všem freeriderům, kteří buď bydlí nebo v těchto městech studují, takže když padne, je jasné kam všichni jedou. Já jsem sem přijel po velkém sněžení, ale netrefili jsme první den po sněžení, ale až druhý a to už by vcelku problém, protože když nasněží, tak na sjezdovkách není nikdo, ale všichni jsou rázem ve volném terénu a sjíždějí úplně všechno kam se dostanou. Bývá to zde celkem fofr, takže pokud se člověk netrefí úplně přesně, tak nejezdí první lajny, ale snaží se všemožně vyhýbat cizím stopám.
Samotné středisko Engelberg tvoří vlastně takovou „podkovu“. Lanovka od placeného parkoviště (ve městě jsou všechna parkoviště placená) vede na náhorní plošinku, zde přesednete do další a dostanete se přes horský masiv až do brány celého střediska, do centra Trübsee. Je to velká stanice s množstvím obchodů a restauraci nacházející se nad ledovcovým jezerem Trübsee. Jezero a ostatní plocha kolem něj tvoří rovinu, do které ústí většina freeridů, které se zde jezdí. Po dojezdu jste tedy nuceni chvíli šlapat nebo se odrážet až k nejbližší spojovací lanovce, aby jste se následně dostali do dalších přestupních stanic.
Na levé straně střediska se rozprostírá ledovec Titlis se svými vrcholy Malým Titlisem – 3028 m n.m. a samotným vrcholem Titlis – 3238 m n.m.. Dostupnost Malého Titlisu je dobrá, nejprve jedete lanovkou do stanice Stand a posléze již zmíněnou otáčivou lanovkou Rotair na vrcholovou stanici Klein Titlis. Tady začáná první část sjezdů po vcelku průdkém ledovci. Ledovec je tady opravdu veliký a s velkým převýšením padá do údolí. Nejlepší radou je tady jet buď s průvodcem nebo se držet nějakých stop, protože ledovec je hodně rozpukaný a praskliny jsou tady všude možně. Podle místních je tady několik smrtelných úrazů za lyžařskou sezonu právě díky trhlinám. Některé jsou hluboké i několik desítek metrů. Jsou to sice pěkné, členité sjezdy s velkým převýšením, ale riziko je taky značné. Hodně se zde na ledovci mění podmínky, chvíli jedete ve fakt hlubokém prašanu a najednou se změní na vyfoukanou krustu, což taky nepřidává na bezpečnosti. Celkově vzato, ledovec ano, ale i díky větru a ostatním povětrnostním vlivům je nutno dávat pozor a né vždy je to co jste jezdili jeden den takové jak je tomu den následující.
Na této straně střediska jsou další pěkné možnosti freeridu a to úzkými žleby končící vytšinou velkou plání. Na tyto žleby a podobný členitý terén se dostanete ze stanice Stand nebo ze sedačkové lanovky Laubersgrat, která také vede z Trübsee. Tady si každý najde co je mu vlastní, jestli úzký rychlý žleb, nebo širokou pláň. Jen musím upozornit, že ve spodní části je oblast, ve která je chráněná populace kamzíků a do té se nesmí najíždět. Pokud se Vám to už povede, můžete za to „vyfásnout“ vcelku slušnou pokutu a místní vlekaři to dost hlídají.
Jeden z nejhezčích sjezdů v celém středisku je také na této straně. Jedná se o sjezd s názvem Laub, který má neuvěřitelné převýšení kolem 1200 výškových metrů. Dostanete se k němu ze stanice Trübsee dvěmi sedačkovými lanovkami. Ty vás vyvezou do výšky 2450 m n.m. a odtud musíte překonat hřeben hory a už se před vámi otevře obrovská vcelku rovná pláň, která směřuje až k přestupní stanici Gerschnialp. Vrchní části jsou krásné prudké, spodní část je už plýtká. Ke stanici musíte po svých nebo za použití dopravního prostředku za nějaký ten frank. Opět jsou zde místa, kde je chráněná flora i fauna, vesměs se opět jedná o kamzíky, takže je potřeba jet jen místy, kde nejsou cedule o zákazu vstupu. Tyto cedule vás vždy pod pohrůžkou pokuty nasměrují do správných povolených míst.
Druhá strana střediska se sedlem Jochpass a vrcholkem Jochstock pod vysokým masivem Reissend Nollen (3003 m n.m.) je tou opačnou části již zmíněné podkovy, kterou středisko tvoří. Tato celá strana tvoří celý kompaktní masiv, který je hodně prostorný a členitý. Každý si zde najde svoje, jsou zde vcelku široké členité pláně, úzké prudké žleby i pasáže, které sjedete jen s nutnými dropy. Řekl bych, že zde se odehrává většina freeride zážitků z celého střediska, ale díky své rozlehlosti nejdou přesně popsat veškeré lajny. Je třeba být hodně opatrný, kam člověk jede, protože jsou zde místa, která končí opravdu vysokými skalními převisy.
Na opačné straně městečka Engelberg je druhé malé středisko, ale je zde pouze 1 sedačková lanovka a 1 kotva. Středisko se většinou využívá k rodinnému lyžování, procházkám, sáňkování a také zde startují paraglidisté. Zkoušeli jsme zde něco najít, ale je zde freeridu poskromnu.
Navštěva Engelbergu byla zajímavá, ale nejedná se o nějak extra velké středisko s velkým výběrem různých lanovek. Když je tady člověk delší dobu, jezdí stále stejná místa dokola, není to jako u jiných středisek, kde končí vleky v údolí a vedou na různé strany údolí. Je to v podstatě ledovcové údolí se širším výběrem freeridu. I tak doporučuji navštívit, jedná se kultovní místo švýcarského freeridingu.
Klikoš
Engelberg je jen kousek od velkých měst jako je Zurich a Luzern. Obě velkoměsta jsou s Engelbergem spojena železnicí a z Lucernu trvá cesta zhruba hodinu. Tento fakt hraje do karet všem freeriderům, kteří buď bydlí nebo v těchto městech studují, takže když padne, je jasné kam všichni jedou. Já jsem sem přijel po velkém sněžení, ale netrefili jsme první den po sněžení, ale až druhý a to už by vcelku problém, protože když nasněží, tak na sjezdovkách není nikdo, ale všichni jsou rázem ve volném terénu a sjíždějí úplně všechno kam se dostanou. Bývá to zde celkem fofr, takže pokud se člověk netrefí úplně přesně, tak nejezdí první lajny, ale snaží se všemožně vyhýbat cizím stopám.
Samotné středisko Engelberg tvoří vlastně takovou „podkovu“. Lanovka od placeného parkoviště (ve městě jsou všechna parkoviště placená) vede na náhorní plošinku, zde přesednete do další a dostanete se přes horský masiv až do brány celého střediska, do centra Trübsee. Je to velká stanice s množstvím obchodů a restauraci nacházející se nad ledovcovým jezerem Trübsee. Jezero a ostatní plocha kolem něj tvoří rovinu, do které ústí většina freeridů, které se zde jezdí. Po dojezdu jste tedy nuceni chvíli šlapat nebo se odrážet až k nejbližší spojovací lanovce, aby jste se následně dostali do dalších přestupních stanic.
Na levé straně střediska se rozprostírá ledovec Titlis se svými vrcholy Malým Titlisem – 3028 m n.m. a samotným vrcholem Titlis – 3238 m n.m.. Dostupnost Malého Titlisu je dobrá, nejprve jedete lanovkou do stanice Stand a posléze již zmíněnou otáčivou lanovkou Rotair na vrcholovou stanici Klein Titlis. Tady začáná první část sjezdů po vcelku průdkém ledovci. Ledovec je tady opravdu veliký a s velkým převýšením padá do údolí. Nejlepší radou je tady jet buď s průvodcem nebo se držet nějakých stop, protože ledovec je hodně rozpukaný a praskliny jsou tady všude možně. Podle místních je tady několik smrtelných úrazů za lyžařskou sezonu právě díky trhlinám. Některé jsou hluboké i několik desítek metrů. Jsou to sice pěkné, členité sjezdy s velkým převýšením, ale riziko je taky značné. Hodně se zde na ledovci mění podmínky, chvíli jedete ve fakt hlubokém prašanu a najednou se změní na vyfoukanou krustu, což taky nepřidává na bezpečnosti. Celkově vzato, ledovec ano, ale i díky větru a ostatním povětrnostním vlivům je nutno dávat pozor a né vždy je to co jste jezdili jeden den takové jak je tomu den následující.
Na této straně střediska jsou další pěkné možnosti freeridu a to úzkými žleby končící vytšinou velkou plání. Na tyto žleby a podobný členitý terén se dostanete ze stanice Stand nebo ze sedačkové lanovky Laubersgrat, která také vede z Trübsee. Tady si každý najde co je mu vlastní, jestli úzký rychlý žleb, nebo širokou pláň. Jen musím upozornit, že ve spodní části je oblast, ve která je chráněná populace kamzíků a do té se nesmí najíždět. Pokud se Vám to už povede, můžete za to „vyfásnout“ vcelku slušnou pokutu a místní vlekaři to dost hlídají.
Jeden z nejhezčích sjezdů v celém středisku je také na této straně. Jedná se o sjezd s názvem Laub, který má neuvěřitelné převýšení kolem 1200 výškových metrů. Dostanete se k němu ze stanice Trübsee dvěmi sedačkovými lanovkami. Ty vás vyvezou do výšky 2450 m n.m. a odtud musíte překonat hřeben hory a už se před vámi otevře obrovská vcelku rovná pláň, která směřuje až k přestupní stanici Gerschnialp. Vrchní části jsou krásné prudké, spodní část je už plýtká. Ke stanici musíte po svých nebo za použití dopravního prostředku za nějaký ten frank. Opět jsou zde místa, kde je chráněná flora i fauna, vesměs se opět jedná o kamzíky, takže je potřeba jet jen místy, kde nejsou cedule o zákazu vstupu. Tyto cedule vás vždy pod pohrůžkou pokuty nasměrují do správných povolených míst.
Druhá strana střediska se sedlem Jochpass a vrcholkem Jochstock pod vysokým masivem Reissend Nollen (3003 m n.m.) je tou opačnou části již zmíněné podkovy, kterou středisko tvoří. Tato celá strana tvoří celý kompaktní masiv, který je hodně prostorný a členitý. Každý si zde najde svoje, jsou zde vcelku široké členité pláně, úzké prudké žleby i pasáže, které sjedete jen s nutnými dropy. Řekl bych, že zde se odehrává většina freeride zážitků z celého střediska, ale díky své rozlehlosti nejdou přesně popsat veškeré lajny. Je třeba být hodně opatrný, kam člověk jede, protože jsou zde místa, která končí opravdu vysokými skalními převisy.
Na opačné straně městečka Engelberg je druhé malé středisko, ale je zde pouze 1 sedačková lanovka a 1 kotva. Středisko se většinou využívá k rodinnému lyžování, procházkám, sáňkování a také zde startují paraglidisté. Zkoušeli jsme zde něco najít, ale je zde freeridu poskromnu.
Navštěva Engelbergu byla zajímavá, ale nejedná se o nějak extra velké středisko s velkým výběrem různých lanovek. Když je tady člověk delší dobu, jezdí stále stejná místa dokola, není to jako u jiných středisek, kde končí vleky v údolí a vedou na různé strany údolí. Je to v podstatě ledovcové údolí se širším výběrem freeridu. I tak doporučuji navštívit, jedná se kultovní místo švýcarského freeridingu.
Klikoš
