Před samotným odjezdem jsem se ještě dozvěděl, že závod z důvodu špatného počasí se odkládá o jeden den, ale to nám nedělalo žadný problém neboť jsme plánovali zůstat déle. Po opravdu dlouhé cestě, která činila nekonečných cca 1400km z Ostravy jsme dorazili do městečka Gaby, které se nachází v daném údolí asi tak 30min od první lanovky střediska. Z důvodu nejlepší ceny jsme právě proto zakotvili zde.

Po přijezdu na místo určení jsem měl dostatek času na to abych se rozkoukal a zjistil jaké jsou sněhové podmínky. Den před tím syplo asi tak 15 az 20 cm nového sněhu, který stačil akorát na to, aby zakryl skalky ukrývající se hned pod novou vrstvou jak se nakonec ukázalo. Naopak v některých místech bylo sněhu tolik, že se to zdálo být i někdy nepochopitelné. Jelikož jsem z minulého roku věděl kde se jela kvalifikace, tak jsem pokukoval, hledal, fotil lajnu, která by mi měla zajistit postup do finále.Nafotil jsem face z několika úhlů, který pak přišel vhod ostatním riderům na večerní rozbory.  Po dvou dnech pohodového ježdění a  šíleném meetingu od organizátora, který někdy mluvil jakoby se den předem učil anglicky jsme mohli všichni ulehnout a těšit se na prvni kvalifikační den.

Netrvalo to dlouho, kdy přišel na řadu první stres. Asi posledních 5minut spánku jsem věnoval myšlence kde je můj startovní dres. Proto jsem neváhal a udělal svůj myšlenkový pochod, který mi vyhodnotil tu nejhorší možnou variantu a to, že jsem dres zapomněl v baru kde byl meeting. Rozhodl jsem se co nejrychleji se zbalit a vyrazit do baru, který byl naštěstí už otevřený a já zde našel svoji taštičku s dresem. Poté šlo vše hladce. Výjezdem a sjezdem jsme se všichni postupně dostali před horu,kde každy finišoval s výběrem své lajny.

Ze svých zkušeností jsem si pro jistotu vybíral takovou lajnu, abych ji na sto procent odjel a mohl se tak dostat do finále. V horní prudké části části jsem si vybral malý drop pak větší drop ves podní závěrečné části s následným odjezdem do cíle. Robin si vybral něco podobného. V horní části si dal pár  ”lady jumpů” a v dolní měl vybraný úplně luxusní skalku, která byla při dopadu kryta skalami, které dělaly krátký kuolár což napovídalo dobrému sněhu na dopadu. Honza si vybíral v horní pasáží kuolár a poté jizdu do spodního kuoláru s následným odjezdem do cíle.

Jako první jezdec z Česka jel Robin, který pohodově projel vrchní část a při nájezdu na svůj závěrečný skok si utrhl malý sesuv sněhu, který se hrnul do místa dopadu. Robin proto neváhal a zároveň co se sníh sunul skočil, a tak vytvořil perfektní podívanou pro všechyn přihlížející. Po doskoku trochu na záda a následném dojetí do cíle dostal Robin hexenšus (housera), který si vyžadal v cíli injekci do zadku. Mezitím co Robin dostával injekce jel další jezdec Honza, kterému bohužel v horní části žlebu vypla lyže, kterou si po pár krocích nahoru našel a nasadil znovu a sjel s jasnou myšlenkou jako nepostupující jezdec. Pak jsem přišel nařadu já. Horní posáž s malým dropem projíždím  s naprostou kontrolou nad svými ski. Prostřední část taky bez problému, kladu důraz na techniku. Blíží se poslední záverečný drop. Po příjezdu si ještě dávám malý traverz vlevo, kde vyhlížím správné místo dopadu. Při malém traverzu však najedu na šutry a po malém cuknuti a ujetí dalších dvou metru zjišťuji, že mi chybí pravá lyže. Okamžitě mi je jasné, že vše, pro co jsem zde přijel je pryč. V hlavě záblesk myšlenky: “Mám dropnout s jednou lyží, možná si porota nevšimne ” ? Naprostá hloupost však okamžitě zmizí. Otočím se a tyčkou si podávám svou ztracenou lyži. Po nasazení dropuji daný skok na který mám malou rychlost, ale i tak do pohody odjiždím naprosto zklamaný do cíle. Videa Davida a Robina(který navíc poskytl ještě video z headcam jsou pod textem). Lajna Hozny se bohužel nepodařila zaznamenat.

Výsledky jsou jasné.  Já s Honzou jsme nebyli bodovaní z důvodu ztráty lyže. Robin skončil 8 a tak se mohl zúčastnit finále konané druhý den kde mohl obhájit své druhé místo z minulého roku .

Den finalé se jel na jiné straně kopce, kde po přijezdu s rychle a jasně vybíráme své lajny a to fiktivně jak pro mě tak i pro Robina, který z důvodu bolesti zad nenastoupil . Finále nakonec nepřineslo tolik očekávanou podivánou z našeho pohledu. Z pohledů diváků jsme byli asi jen více kritičtí než obvykle.

Monte Rosa jedno ze Italských středisek, kde je freeride povolen, hostila opět vyborný závod FWTQ. I když si někteří z nás odnáší zklamání, já doufám že i zkušenost , že techniku se nevyplací podceňovat. Pořádně překontrolovat nastavení vázání stojí za to, protože nastavené DIN na 14, když jsem si myslel, že je mám 15, může hrát možná větší roli než si myslíte.

Text: David Knybel        

Results:

Ski Muži:
1.    JEREMIE HEITZ - SUI
2.    JOONAS KARHUMAA – FIN
3.    RICHARD AMACKER - SUI
Ski Ženy:
1.    ANNA KANKEVITCH – RUS
2.    HANNA FISHER – AUS
3.    ANNE MAY SLINNING - NOR
Snowboard Muží:
1.    Francesco Fersuoch (ITA
2.    Berny Stoll (GER)
3.    Cathomas Stefan (SUI)
Snowboard Ženy:
1.    KAISA HÄRKÖNEN - FIN
2.    VIVIAN AASEN - NOR
3.    MIKAELA HOLLSTEN - FIN

Video zde: http://www.youtube.com/watch?v=Z5ke2ahZhlM