Engadinsnow je jednou ze zastávek, které jsem se mohl účastnit. Samotný závod patří mezi kvalifikační závody na FWT s tříhvězdičkovým hodnocením, což nepředpokládá   jen hodnotné body v celkové klasifikaci jezdce, ale i dobrou úroveň a organizaci.  Po neméně přesných domluvách a telefonátech jsme vyrazili jako závodníci já a Mára Macháček, Haňa povzbuzovatel a novinář asistent a samozřejmě neméně kvalitní fotograf, novinář a co nejdůležitější řidič v jedné osobě „dědek“. Na závod měl dojet z dalších závodů ve Flákne i Robin Kaleta.

Snad nikomu nebude vadit, že vynechám průběh cesty, která nebyla vůbec zajímavá a navíc je cesta do Svatého Mořice, kde se závody konaly díky navigacím naprosto jednoduchá. A to, že jsme vyrazili místo plánovaných 6- ti hodin ráno, v 11 hodin je asi pravidlo každé dobré domluvy.¨

Nakonec jsme vše v pohodě stihli, nastala klasická registrace, do závodů, poslechli si info na další den a mohli jsme se jet ubytovat. K ubytování bych jen dodal, že nemá téměř žádný význam hledat relativně levné ubyto v téhle oblasti, protože jsme nakonec našli pionýrskou noclehárnu s poschoďovkama za litr na osobu se snídání. Druhý den nás přivítalo azuro a kosička, taková, že dědek nemohl nastartovat svojí káru, nicméně všechna čest, protože v mínus 20 se dieselům prostě nechce. Asi po 15 minutách žhavení naskočil a mohli jsme fičet směr Corvatch, kde byly oba závodní svahy, jak kvalifikační, tak finálový.

Mimochodem dva dny zde probíhal freestylový contest, který patří pod akci Engadinsnow, ale o tom nejspíš na jiném serveru.

Kvalifikační stěna byla poměrně jednoduchá a krátká, takže jsem si říkal, že bych to snad měl sjet i já, o to těžší byl právě výběr té správné lajny. Proto se spousta freeriderů   pouštěli i do backflipů   a dalších triků, které posílali z převějí a skalek pro lepší hodnocení.  Vzhledem k tomu, že jsem měl vysoké startovací číslo, tak jsem nemohl sledovat jednotlivé jízdy riderů a celou dobu jsem zazevlil na hoře na kopci.

Přesto jsem mohl vidět jízdy pár dalších riderů, ale i Robina, který po celkem velkém dropíku chytl kámen a spadl, takže na jeho hodnocení to ubralo velkou část bodů, kterou mohl po své jinak agresivní a plynulé jízdě získat. No co se dá dělat, závody jsou v tomto směru kruté, ale na druhou stranu každý má stejné podmínky a možnosti.

Vzhledem k tomu, že jsem taky nedopadl nejlíp a netrefil tak úplně místo, které jsem měl naplánované a Mára dopadl hned za postupujícím, tak jsme nemohli ochutnat finálovou stěnu. Mimochodem ta je charakteristická právě tím, že na celé místní freeridovou akci v předešlých letech bojovali o první místa jen pozvaní jezdci z celého světa.