Úraz, který tě nezastaví
Příběh o přetrženém křížovém vazu v koleni, který mne potkal
V průběhu častého lyžování a aktivnímu přístupu k tomuto sportu jsem zaslechl od svých přátel o úrazech tohoto typu a doufal, vsugerovával si, že úrazy tohoto typu se mne netýkají. Moje kolena jsou zdravá a nikdy jsem s nimi žádné problémy neměl. Jak tomu ale bývá, jsou zde síly, které tyto domněnky mohou rychle zvrátit. Koncem března roku 2011 jsem si přetrhnul křížový vaz a tady je můj příběh.
Ještě předtím než se pustím k popisu příčiny úrazu, rád bych se zmínil, o co vlastně jde. ACL je jeden ze čtyř hlavních vazů v koleně, kde samotný ACL je nejdůležitější pro stabilitu. Lidé, kteří projdou přetrhnutím tohoto křížového vazu a přičemž neměli následnou rekonstrukci vazu si často stěžují na symptom tzn. "giving-out”, kdy koleno při vyšlápnutí jde stranou. K utržení křížového vazu dochází z 80% nejčastěji při sportovních aktivitách a ne jinak tomu bylo i u mne. K přetrhnutí došlo k překvapení na mé pravé noze i přesto, že je to má „silnější“ noha. Statistiky mě však ujistily, že právě pravá dolní končetina bývá nejčastěji postižena při úrazu tohoto typu jako první. Když už jsme u těch čísel, nebylo by od věci rovněž zmínit, že ženy mají daleko větší pravděpodobnost k tomuto úrazu než muži, asi díky jiné stavbě těla a slabších vazů, nicméně úrazů mají stále více muži. Znáte to ženy, jsou přece jenom opatrnější.
K úrazu došlo na lyžích, kdy po doskoku následoval odjezd v podřepu a najetí do rozbitého muldovitého sněhu, který vzniknul hledáním ztracené kamery z předešlého dne. V daném odjezdovém podřepu se mi pravá noha zachytla o hroudu, která nasměrovala nohu doprava směrem od těla. Následoval pocit křupnutí popsatelný jakoby náraz lyží na kámen. Při dojezdu jsem cítil bolest trvající 30sec s postupným útlumem a následně jsem se postavil znovu na lyže. Ten den jsem se už jen přesouval na lyžích a vozil se s obavou, že asi vím, co se mohlo stát. Koleno napuchlo a po příjezdu u ortopéda mi byla vytažena z kolena krev, která byla zředěná kloubní tekutinou. Postupem týdne se noha zlepšovala, a proto jsem artroskopii odmítnul a doufal, že se vše vrátí do normálu. Po dvou týdnech už to vypadalo tak dobře, že jsem se rozhodl kopnout do balonu. Při tom jsem zažil velmi nepříjemný pocit, že se mi kosti v koleně posunuly nepřirozeným způsobem. Stehenní kost šla zevně a bérec zůstal na místě. V té chvíli jsem padl na zem s bolestí, kterou bych mohl zařadit mezi top 3 za celý život a trvající nekonečné tři minuty. Následoval otok kolena vypadající jako meloun, které si opět vyžádalo „punkci“ krve a stanovené definitivní diagnózy tedy „přetržení ACL“.
Před popisem samotné operace opět neuškodí trocha teorie. Existují zde dvě možnosti při rekonstrukci ACL. Tou první variantou je tzn. BTB štěp (bone tendon bone), neboli část vyjmutého vazu nacházející se mezi čéškou a lýtkovou kostí. Ta může být bud vlastní nebo vyjmuta od dárce (většinou z tkáňové banky), v závěru se jedná o jeden pramen, jeden vaz. Druhou možností je nahrazení ACL šlachami ohýbačů (harmstrings), při které se vyjmou dva štěpy těchto šlach kolene a kdy následným přeložením vzniknou čtyři prameny, které následně nahradí ACL. Rovněž od dárce nebo vlastní. Každá z těchto možností má svá úskalí, neboť vše záleží na individuální léčbě, zranění, operaci a v neposlední řadě jedinci. Jen bych zmínil, že BTB by měl být pevnější než druhá varianta a celkově při dárcovském vazu mohou nastat komplikace při hojení cizí tkáně. Upozorňuji, že riziko zde je, ale jde o malé procento! Dále u harmstringů zase nedochází tolik k narušení tkáně, neboť operace probíhá malým otvorem narozdíl od BTB (vlastní) kdy při odebírání vznikne jizva tak na 6-8 stehů a k částečnému znecitlivění přední strany kolene. Při BTB od dárce k žádnému odebírání nedochází a tím i zákrok je celkové rychlejší. Dalším aspektem při výběru varianty hraje samotný lékař, který tu či danou variantu má lépe zmáknutou a proto vám ji taky doporučí.
Má varianta byla BTB štěp, vlastní výroby. Hned první den po operaci mi byla odblokována ortéza, která mi dovolovala ohnout koleno max 90 stupňů, což samozřejmě v ten den nešlo, ale kdyby mi náhodou noha spadla tak se víc jak 90 neohne. Druhý den mi byla zapůjčena robotická ortéza, která automaticky ohýbala koleno do předem nastavených stupňů, aniž byste zapínali svaly. Nesmím zde zapomenout na důležitou informaci. Po operaci, i když nemůžete s nohou moc hýbat, zapínejte na postižené noze svaly z důvodu ochabnutí. Stehenní sval ochabne klidně i během jednoho nebo dvou týdnů a dávat ho do původního stavu cvičením trvá měsíce!! Takže v nemocni jsem strávil celkově tři dny a odešel po vlastních s pomocí francouzských berlí a ortézou. Po opuštění nemocnice nastalo období rehabilitace a cvičení a posilování trvající až dodnes.
Rehabilitace začala po 14 dnech od operace, kdy už jsem neměl žádné stehy, a proto jsem mohl rehabilitovat i v bazénu. Celková rehabilitace, kterou jsem navštěvoval, trvala necelé dva měsíce a skládala se z těchto procedur. Magnetická rezonance (koleno v magnetickém poli, který má urychlovat hojení), elektroléčba ( elektronické impulsy, které zapínají automaticky svaly), bazén ( cvičení ve vodě, vodní trysky, protahování, ohyb apod. doporučuji), individuální rehabilitace s fyzioterapeutem ( naučí cviky, posilování stabilizátorů svalů celé dolní končetiny, trénování na balančních deskách, baloncích apod.), posilovna (až po 1měsíci po operaci, rotoped, zvedání zaváží, malá trampolína pro ztlumení doskoku, posilovací stroje). Obzvláště poslední dvě procedury jsou ty, které můžete trénovat doma. Rehabilitace v mém případě probíhala z 80 procent doma a to nejčastější na rotopedu, balančních deskách, posilováním. Samotné cviky zde nebudu popisovat jen bych odkázal na google a youtube, kde jich je celá řada.
V závěru ještě doplním, abyste koleno pořádně chladili neboť při hojení je koleno značně teplé a mazali (v mém případě to byl Dolgit krém). Je zřejmé, že každý případ je jiný a jinak probíhá. Proto skutečnosti z mého příběhu nemohou sloužit jako jednoznačný návod pro jiné sportovce s utrženým křižákem. Ještě poslední věc a to psychická bariéra, která vás možná nahlodává s obavou, že noha už nebude jako dřív. Musím říct, že je to čistě na vás co chcete s nohou dělat v budoucnu a vaše pevná vůle nohu cvičit a posilovat.
Text: David Knybel