A tak jsme s Fiďasem a jeho futrálem plným testovacích prken Jones objeli několik horských údolí, kde jsme se váleli v prašanu, jezdili první lajny i týden po sněžení a při výšlapech se nebrodili po pás ve sněhu jen proto, že už několik let chodíme po kopcích na splitech. Testovací šňůru jsme zahájili na freericekamps.cz Robina Kalety v údolí Lizum, nedaleko Hintru a pokračovali přes Backcoutry camp Brouka a Máry Touška v Andermatu. Finále plánujeme na Splitboard festu. Tam už značek prken a modelů bude podstatně víc.

Taxíka z parkoviště na chatu jsme nakonec stihli bez problému, přesto že čas našeho odjezdu z Prahy ukazoval na jasnou prohru. Josef a jeho dodávka Iveco monster ratarak nás na dvanácti kilometrech vyváží ze světa obyčejných lidí, slizkých silnic a zelených lesů do zimní pohádky. Údolí Lizum ještě nikdy nezklamalo. Ani v těch nejhorších zimách.

Po večeři si kempeři rozebírají Jonese a začínají se seznamovat s taji skládačky.  Následující dva týdny jsou ve znamení ideálních sněhových podmínek. Sem tam nasněží půl metru, mezi tím je dva tři dny jasno. Denně šlapeme čerstvou stopu a naše sjezdy ani jednou nekříží  staré lajny. K tomu každý večer probíhají přednášky o lavinách a první pomoci, aby jsme měli o čem přemýšlet, když se zapínáme před sjezdem do vázání. Modely Jones, které jsme měli k dispozici byly univerzál Solution, taková  holka  pro všechno, zřejmě přirozená volba každého ridera, který nemá potřebu mít víc prken a střídat je podle sněhových podmínek, potom jeho levnější varianta Explorer, a nakonec famózní prašanová mašina Hovercraft. 

Kdybych neměl po tolika našlapaných vertikálních kilometrech pocit, že smrdím sám sobě, vůbec by se mi z údolí pod Geierem nechtělo. Kostky byly ale vrženy, plán na následující týden jasný. Kempeři Backcountry campu v Andermatu byli další šťastná parta, která mohla být hýčkaná Fiďasovým servisem a kvalitou Jonesů. Na první pohled to vypadalo, že jsme opustili zimu a přijeli do švýcarského jara v plném proudu. Stačilo ale nasadit pásy, dvě hodinky šlápnout a ocitli jsme se zpátky v království a zmrzlých prstů a ledových krystalků blyštících se proti nebi. O to příjemnější byli návraty z prašanových orgií k chatě. Sluníčkem rozpálená teráska přímo vybízela k odpočinku s plechovkou pivka. Parta  BCCampu se testování ujala zodpovědně. Když se Fiďas se Zemičem vyhecovali a vyrazili zdolat majestátní Trojzubec, stěnu se třemy vrcholy a několika strmými žleby, nezůstaly pozadu ani holky. Na jejich počest jsme pojmenovali jeden ze žlebíků Dívčí. Odměnou všem byli lajny, které do tý doby na BCC nikdo nesjel. 

Když si vzpomenu, kolik radosti nadělalo těch pár prken mezi lidma v Rakousku a ve Švýcarsku, vůbec si nedokážu představit to nadšení, který nás čeká na HonkyTonk Splitboard Festu, kde bude teprve z čeho vybírat. A už jste viděli tu předpověď?!

Díky za podporu Jones snowboards a Honkytonk  board shop, Honkytonk.cz.

Galerie: zde  

Autor: Vítek Ludvík