Těch pár měsíců potom uteklo jak voda a 29. ledna jsme ráno byli na letišti v Ruzyni a čekali na letadlo do Frankfurtu a pak dál do Denveru. Tam jsme přiletěli k večeru jejich času a museli jsme nějak otočit den. To se nám celkem obstojně podařilo v baru ,,u Ira“, jak mu tamní Češi říkají. Na lyže jsme mohli vyrazit až v úterý, protože Kuba musel ještě do práce.

Víkend jsme proto strávili v Boulderu, městě, kde žije. Byli jsme si prohlédnout okolí a trochu si zalézt.

V úterý jsme konečně vyrazili za sněhem. Toho však letos není v Coloradu zas tak hodně. Což jsme ostatně brzo poznali i my. Ještě v úterý jsme dojeli na Loveland Pass, kde jsme si šlápli po hřebeni a dali si naši první jízdu americkým prašanem. Pak už jsme jeli do městečka Dillon, kde jsme měli domluvený nocleh u Péťy Vlasáče. Večer, u zeleného čaje, jsme pak začali plánovat další cestu.

Nazítří jsme vyrazili do údolí May Flower Galsh. Tohle údolí je obklopeno krásným hřebenem s mnoha prudkými žleby, většina však kvůli nedostatku sněhu nešla jezdit. My si vyšli ke staré hornické chatrči, tam jsme totiž chtěli přespat. Nechali jsme si tam věci na spaní, uvařili jsme si něco na zub a šli jezdit aspoň to, co se dalo. Večer jsme si v chajdě uvařili párky a zatopili v kamnech a šli spát.

Ráno jsme sjeli k autu a rozhodli se, že se přesuneme na jih Colorada do San Juan mountains, kde to se sněhem mělo být lepší. Během cesty jsme se zastavili v Glenwoodu v horkých pramenech.

Naše první zastávka na jihu byla ve středisku Telluride, kde jsme spali u kamarádky Ivči. Tam už to se sněhem bylo lepší, ale pořád to nebylo ono. První den jsme si koupili permice a jezdili ve středisku. Bohužel část freeridů byla zavřená, kvůli probíhajícímu závodu. A ta zbývající docela rozježděná. Druhý den jsme se vydali do Beer´s Creeku, údolí na opačné straně hřebene než je Telluride. Po 5 hodinách šlapání jsme konečně stáli nad  kuloárem, který jsme si vybrali ke sjezdu. Škoda jen, že se tam dalo sjet i ze střediska, protože než jsme stihli sundat pásy, dojelo 5 Amíků a celý nám ho rozjezdili. Naštěstí pod kuloárem byla pláň, kde ještě prašan zbyl. K Ivče jsme se potom vrátili příjemně unavení.

Ráno jsme pak vyrazili do Silvertonu. V sedle Red Mountain Pass, které bylo před Silvertonem, nám bylo jasné, že tu najdeme to, co hledáme. Prašan a sluníčko. Bylo tam tak 40-50 čísel nového. Nemělo cenu na nic čekat, v sedle jsme zaparkovali, nasadili pásy a šlapali na hřeben. Při sjezdu jsme si každý urvali pěkné prachové lavinky. Po ježdění jsme dojeli do městečka, ubytovali jsme se v motelu a šli posedět a pokecat s kamarádkou Mariah, ta tu dělá ski guida a poradila nám, ať si další den vyšlápnem na Kendall mountain, čtyřtisícovku, která se tyčila přímo nad městem.

Když jsme se pak ráno probudili, venku svítilo slunce a přes noc ještě něco připadlo, tak jsme vyrazili. Po 6 hodinách jsme byli nahoře a koukali na žlab pod sebou, který vedl prakticky až do města. Po sněžení tam před námi ještě nikdo nebyl, což znamenalo víc jak hodinový sjezd úplně netknutým svahem. Prostě nádhera.

Další den se nás ujali Mariah a její přítel Mike a ukázali nám krásný , prudký sjezd lesem. Dalo se to vyjít i podruhé a určitě by to za to i stálo, ale my toho měli po předešlém dni plné brýle, a tak jsme se vrátili na motel. Zašli si na pozdní oběd a kluci pak do baru. Přece jenom se neviděli 7 let.

Po jejich bouřlivém příchodu zpět na motel, jsme se prospali a ráno vyrazili na to samé místo jako den před tím. Při výšlapu jsme však potkali nějaké lokály a pokračovali s nimi nakonec dál po hřebeni a dostali se až nad krásný a opět netknutý žleb. A zase se prášilo. Večer jsme se začli trochu balit, protože zítra nás čekal návrat domů. Po cestě jsme dali ještě znovu jízdu v Red Mountain Pass, ale zvolili jsme jižní svah a to se trochu projevilo  na kvalitě sněhu.

V Boulderu jsme pak ještě nakoupili nějaké ty dárky domů, užili si rozlučkovou párty a odlétli zpět.

Výlet to byl vskutku zajímavý. Terény mi nepřišly zas tak odlišné od těch evropských, ale člověk se pohybuje přece jenom průměrně ve vyšších výškách než v Evropě, což je s přibývajícími dny víc a víc znát. A něco pravdy přece jenom bude na tom, že tam mají lehčí prašan než na tom našem kontinentě.