Mára:

Vyjíždím z Třince a v 8:30 jsem nabral Davida a jeli jsme pro Zdeňu do Rožnova. V Rožnově jsme se ještě stavili u Klikoše pro stativ a nějaké cenné rady ohledně focení jak v mlžiči tak i v azuru. Pak nasedl Zdena a byli jsme komplet. Vypadalo to, že cesta bude nekonečná, protože zastávka u Devíti křížů na jídlo a v Plzni na nákupy ubírala drahocený čas. Hyundai ix55 společně s navigací nás dovezly ve 23:00 do našeho vysněného cíle Švýcarského Engelbergu, Obermatt, 6388 Grafenort CH, www.berghaus-klondike.ch. Je to starý dřevěný domek, kde je několik pokojů a šéfuje tomu Jaróšek z Brna, který má respekt všech návštěvníků. Po přijetí a prozvonění nás přivátal Fiďas, který nám ukázal pokoj a vysvětlil nám veškerá pravidla, které je třeba dodržovat. Poté jsme všichni ulehli k tolik vytouženému spánku s myšlenkou prašanových dnů.

Ráno jsme se potkali se zbytkem osadníků. Seznámili s Jaróškem, který si nás zadokumentoval fotem do kroniky. Byla to megarychlovka! Nečekané foto u snídaně a následným výtiskem a asi za dvě minuty jsem byli nalepeni do kroniky. Jelikož zrovna panovalo špatné počasí tak všichni se rozhodli odpočívat s vyjímkou samozřejmě nás. Zjistili jsme jak se jede na kopec, zbalili permice a vyrazili. Přijeli jsme na parking kde trochu sypalo a mlžič. Ale byli jsme nadržení, tak jsme v plné zbroji vyrazili do neznáma a tak to bylo po celý den. Nebylo nic vidět, byli jsme po každé jizdě vyčerpaní a jen jsme tušili jak je středisko velké. Spolu s námi lanovkou jezdilo asi tak 100 000 zipper headu, kteří fotili vše co šlo, včetně nás.

Stáli jsme několikrát modelem tedy hlavně já Mára. Vychutnával jsem si totiž, že už mě někdo konečně fotí . Po návratu na Klondike (název ubytka) jsme navařili pokecali skoukli film a šli totálně vyčerpáni spát.

Zdenda:

Je třeba ještě podotknout, že na „Klondike“ nepanovala zrovna dobrá zdravotní pohoda! V neskutečně propracovaném klimatickém systému chaty poletoval neznámý virus, který několika účastníkům nečekaně zkrátil pobyt.

Po prvním dnu kdy sněžilo a mlha nebrala konce se probouzíme do identické meteo situace, na některých osadnících chaty, kteří tu tráví už delší čas, jde vidět chladnější přístup k brzkému vstávání, což se o nás říct nedá! Po snídani vyrážíme do skalnatých kopců Engebergu.  Jsme neskutečně nabuzení a i když počasí není nejlepší, využíváme každého metru mlhového oka, které se tvořilo ve vyšších částech lokace. Hlavně sněžení a neustále se zvětšující pokrývka prachu nás nenechává chladnými. Po 7 hodinách jsme docela K.O, ale pocit z brázdění v prachu překrývá únavu.

Po příchodu do srubu máme rozdělené úkoly a jak již předchozí den vaříme těstoviny s omáčkou „co srub dá“. Po nášupu přichází ta pravá únava a naše trojka zaléhá. Povinné „ kino nočne“ nám zpříjemňuje večerní chvilky na „Klondike“.

David:

Den třetí nám nadělil o něco lepší počasí, kde oblačnost o něco klesla a my tak mohli konečně spatřit kde se nacházíme. Nádherné panorama s hodně vertikálními vrcholky nás hned uchvátily. Nicméně po zbytek dne se oblačnost držela ve stejné úrovni a my tak nemohli nic nového prozkoumávat a tudiš neustále se točit v oblasti dvou lanovek pod vrcholem s názvem Titlis.

Tento den byl o něco lepší než předcházející, kdy alepsoň mlžič častečně ustoupil a my tak mohli vidět špičky našich lyží. Na konci dne při cestě na Klondike sypalo opravdu hodně a po shlednutí předpovědi na následující den nám bylo jasné, že pokud se počasí protrhá bude následující den opravdový pow pow. Po příjezdu následovala naše klasika tz. těstoviny s omáčkou, pokec, filmek a ulehnutí do “bedle“ jak říká šaman (Jaróšek).

Jelikoš šaman není žádný IT dum, pouští každé ráno přes internet americké country radio, ve kterém hrají opravdové klasiky. Každému z nás se to moc libilo neboť s takovou je probuzení mnohem snazší.V den D po párkové snídani jsme ihned vyrazili na kopec kde jsme dorazili právě včas. Azuro! Konečně! Nastává panika! Nedotčené pláně všude kolem nás. Nevíme kam se rozjet prvně. Nakonec vybírame první neprojete lajny kde se obětuji a fotim Zdendu v prachu. Vyšla z toho nádherná, fotka na kterou je Zdenda patřičně hrdý a já taky. Se spokojeným fotem jezdíme dál s nadšením! Laub nekonečně dlouhé pojezdy až ke stanici Trubsee. Další jízda ledovec, kde si dáváme pozor na trhliny a pro jistotu jedeme po vyjetých stopách. Super pojezdy s mnoha přiležitostma. Jediná nevýhoda je stín, který pokrývá většinu plochy střediska. Dozvídáme se však, že v únoru je situace opačná. Místa na fotky nabylo moc, ale i přes to jsme vytěžili maximum. Všichni jsem si tento den maximálně užili. Nafotili fotky, na které teď můžeme vzpomínat, tedy až na Máru, který se příště snad nechá vyfotit.

Další den má stené podmínky. Už tolik nepanikaříme, ale s rozvahou vybíráme ty správne lajny. Fotíme fotky Zdenda filmuje Mára jezdí. Prozkoumáváme další čast střediska jako je Jochstock. Tolik přiležitostí na hike jsme ještě neviděli, je jich opravdu nezpočet. Jediná nevýhoda je však stín v daném měsící.

Závěrem bych chtěl říct, že středisko má opravdu mnoho co nabídnout co se týče pořádných big mountainových sjezdů, které jsou opravdu hodně dlouhé. Jako nevýhodu spatřují stín ve většině střediska při začátku sezóny a dále pak prakticky nemožnost jezdit ve špatném mlhavém počasi. Jinak je středisko dost dobré, ze kterého si všichni odnášíme nezapomenutelné zážitky, které bychom si chtěli určtitě ještě jendou zopáknout.

Na závěr bych chtěl ještě poděkovat sponzorům celé akce bez kterých by se trip neuskutečnil a to: www.tintek.cz a www.probaltape.cz

Text: David Knybel, Marek Čepica, Zdeněk Děcký