Studijní pobyt v Alpe d´Huez
aneb jak za freeride dostat 3 kredity do indexu
Vloženo: 21.01.2010
Hned ze začátku reportu se musím trochu odbočit a přiznat, že studovat Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy zase taková nuda není. Kde jinde si totiž vyjedete na týden za prašanem do Alpe d´Huez a ještě vám za to přibudou v indexu tři kredity? Ale nebudu tu zdržovat akademickými záležitostmi.
Do Francie jsme vyrazili v pátek, 8. ledna, v době největší sněhové kalamity, což samo o sobě předurčovalo slušné podmínky. Kromě mnoha dalších s námi cestoval i Dušan Balla, který strávil loňské léto v parcích na Novém Zélandu ve společnosti Tannera Halla, nebo nová freestyle telemarková naděje Vojtěch Veselý, skicrossař Víťa Starý a další hvězdy. Po sedmnácti (!) hodinové cestě busem (před Rozvadovem došel tvrdej, kdesi uprostřed Německa i pivo, takže cesta krušná) jsme dorazili kamsi do mlhy a čekání na klíče od „apartmánů“ jsme tedy strávili v lyžárně. „Apartmány“ jsou v závorkách záměrně, neboť opravdové apartmány připomínaly pouze vybavením, nikoliv velikostí. Jen pro názornost, apartmán pro 5 osob = byt 1+0, palanda s matrací navíc a gauč v kuchyni s matrací navíc.
Druhý den (a první na lyžích) však kompletně obrátil naší náladu, neboť nás přivítalo azuro a téměř 35 cm nového sněhu. Všichni nadržení až po uši proto vyrazili vytvářet nové lajny do neporušeného prašanu. Celý první den jsme si mohli dovolit strávit v okolí lanovek, bez šlapání, a přesto jet každou jízdu v novém terénu s novým sněhem. Za zmínku určitě stojí frontflip na telemarkách v podání Vojtěcha, sice na záda, ale odjetý. Na druhý den sice nepřipadlo, ale neměli jsme ani zdaleka prozkoumané všechny možnosti střediska, proto jsme za neustálého slunce objevovali další a další prašanové zákoutí.
Třetí den jak přes kopírák, už jsme ale museli tu a tam hikovat, avšak sjezdy vždy stály za tu trochu námahy. Večer jsme se pozvali na úvodní párty při příležitosti světového poháru ve skicrossu. Rozuměj – jídlo, pití, vše gratis. Půl hodiny před půlnocí však přišlo něco, na co zřejmě v Alpe d´Huez jen tak nezapomenou. Renomovanou hudební skupinu na podiu vystřídalo trio – Mgr. Slávek Vomáčko, Phd., Tomáš Houba Jaroš a Boris. První jmenovaný učitel na FTVS UK a vedoucí mé bakalářské práce, další dva studenti na téže fakultě. V rytmu E!E a jim podobných jsme se protančili až do dalšího dne. Ten se nesl ve znamení sněžení. Během noci a dne stihlo napadnout zhruba 40 cm nového nadýchaného prachu. Čili podmínky neuvěřitelné. Pátý den nás čekala zatažená obloha, ze které začalo odpoledne znovu sněžit.Šestý den se však vrátil do normálu a celý jsme si ho užívali v neskutečném množství čerstvého prašanu a úplného azura.
Celý výlet bych shrnul do jednoho slova – bomby. Sněhové podmínky i počasí zkrátka vyšly na jedničku.
Samozřejmě bych rád poděkoval všem, kteří mě na výletě podpořili. Konkrétně norskému oblečení Bergans, spodnímu prádlu Devold a RedBull.
Info o resortu:
- Údajně 300 slunečných dnů v roce (po zkušenosti bych tomu věřil)
- Lyžování až do 3300 m.n.m.
- Ubytování přímo ve středisku
- ceny na www.alpedhuez.com
- z Prahy přes Karlsruhe a Švýcarsko necelých 1200 km
Trasy:
Těchto sedm tras je pouze malý zlomek toho, co středisko nabízí.
1 + 2
Od horní stanice funitelu Marmottes III. se vydáme vpravo po hřebeni, podle množství sněhu je možno jet na lyžích, zhruba v polovině se kousek šlape pěšky. Za „nejvyšším“ vrcholem se nabízejí tři pláně, seřazeny podle obtížnosti (nejvzdálenější končí úzkými kuloárky mezi skalami. Pokud bysme pokračovali dále po hřebeni, naskytne se nám kromě krásných rozhledů i zřejmě nejlepší sjezd. Nejméně 400 metrů široká, relativně prudká a především skutečně dlouhá pláň. V pravé části jsou v půlce skalky, levá je naprosto „čistá“. Sjezd končí až v údolí u potoka, kde vede sjezdovka k sedačce Alpaurius.
3
Už z funitelu Marmottes III. jsou vidět 3 prudké žleby přímo „pod lany“, kterými je možno jet od horní stanice.
4
Z vrcholu Signal de l´homme se vydáme doprava po vršku. Směrem k čtyřsedačce z Auris en Oisans se nabízí široká, kratší pláň, místy se skalkami.
5
Pod čtyřsedačkou Alpauris se dá od obou konečných stanic sjet do údolí a tam opět nasednout na lanovku (Alpauris spojuje Alpe d´Huez a Auris přes údolí, v kterém je mezistanice, ale pouze ve směru na Alpe d´Huez). Jede se téměř pořád po skalkách, proto je nutná dostatečná sněhová pokrývka.
6
Od konečné stanice kabinky Poutran II sjedeme směrem k vrcholu Signal a bruslíme k němu po hřebeni. Z hřebene vede několik žlebů k mezistanici kabinky Poutran. Zde často odpalují laviny, tak pozor, aby vás zrovna náhodou netrefili.
7
Od konečné sedačky Vallonnet (nad střediskem Vaujany) netraverzujeme doprava a pak se nabízí opět široká pláň plná skalek. V případě dobrých sněhových podmínek se dá sjet až k mezistanici unikátní kabinky Villette.
Autor: Adam Brožek
Druhý den (a první na lyžích) však kompletně obrátil naší náladu, neboť nás přivítalo azuro a téměř 35 cm nového sněhu. Všichni nadržení až po uši proto vyrazili vytvářet nové lajny do neporušeného prašanu. Celý první den jsme si mohli dovolit strávit v okolí lanovek, bez šlapání, a přesto jet každou jízdu v novém terénu s novým sněhem. Za zmínku určitě stojí frontflip na telemarkách v podání Vojtěcha, sice na záda, ale odjetý. Na druhý den sice nepřipadlo, ale neměli jsme ani zdaleka prozkoumané všechny možnosti střediska, proto jsme za neustálého slunce objevovali další a další prašanové zákoutí.
Třetí den jak přes kopírák, už jsme ale museli tu a tam hikovat, avšak sjezdy vždy stály za tu trochu námahy. Večer jsme se pozvali na úvodní párty při příležitosti světového poháru ve skicrossu. Rozuměj – jídlo, pití, vše gratis. Půl hodiny před půlnocí však přišlo něco, na co zřejmě v Alpe d´Huez jen tak nezapomenou. Renomovanou hudební skupinu na podiu vystřídalo trio – Mgr. Slávek Vomáčko, Phd., Tomáš Houba Jaroš a Boris. První jmenovaný učitel na FTVS UK a vedoucí mé bakalářské práce, další dva studenti na téže fakultě. V rytmu E!E a jim podobných jsme se protančili až do dalšího dne. Ten se nesl ve znamení sněžení. Během noci a dne stihlo napadnout zhruba 40 cm nového nadýchaného prachu. Čili podmínky neuvěřitelné. Pátý den nás čekala zatažená obloha, ze které začalo odpoledne znovu sněžit.Šestý den se však vrátil do normálu a celý jsme si ho užívali v neskutečném množství čerstvého prašanu a úplného azura.
Celý výlet bych shrnul do jednoho slova – bomby. Sněhové podmínky i počasí zkrátka vyšly na jedničku.
Samozřejmě bych rád poděkoval všem, kteří mě na výletě podpořili. Konkrétně norskému oblečení Bergans, spodnímu prádlu Devold a RedBull.
Info o resortu:
- Údajně 300 slunečných dnů v roce (po zkušenosti bych tomu věřil)
- Lyžování až do 3300 m.n.m.
- Ubytování přímo ve středisku
- ceny na www.alpedhuez.com
- z Prahy přes Karlsruhe a Švýcarsko necelých 1200 km
Trasy:
Těchto sedm tras je pouze malý zlomek toho, co středisko nabízí.
1 + 2
Od horní stanice funitelu Marmottes III. se vydáme vpravo po hřebeni, podle množství sněhu je možno jet na lyžích, zhruba v polovině se kousek šlape pěšky. Za „nejvyšším“ vrcholem se nabízejí tři pláně, seřazeny podle obtížnosti (nejvzdálenější končí úzkými kuloárky mezi skalami. Pokud bysme pokračovali dále po hřebeni, naskytne se nám kromě krásných rozhledů i zřejmě nejlepší sjezd. Nejméně 400 metrů široká, relativně prudká a především skutečně dlouhá pláň. V pravé části jsou v půlce skalky, levá je naprosto „čistá“. Sjezd končí až v údolí u potoka, kde vede sjezdovka k sedačce Alpaurius.
3
Už z funitelu Marmottes III. jsou vidět 3 prudké žleby přímo „pod lany“, kterými je možno jet od horní stanice.
4
Z vrcholu Signal de l´homme se vydáme doprava po vršku. Směrem k čtyřsedačce z Auris en Oisans se nabízí široká, kratší pláň, místy se skalkami.
5
Pod čtyřsedačkou Alpauris se dá od obou konečných stanic sjet do údolí a tam opět nasednout na lanovku (Alpauris spojuje Alpe d´Huez a Auris přes údolí, v kterém je mezistanice, ale pouze ve směru na Alpe d´Huez). Jede se téměř pořád po skalkách, proto je nutná dostatečná sněhová pokrývka.
6
Od konečné stanice kabinky Poutran II sjedeme směrem k vrcholu Signal a bruslíme k němu po hřebeni. Z hřebene vede několik žlebů k mezistanici kabinky Poutran. Zde často odpalují laviny, tak pozor, aby vás zrovna náhodou netrefili.
7
Od konečné sedačky Vallonnet (nad střediskem Vaujany) netraverzujeme doprava a pak se nabízí opět široká pláň plná skalek. V případě dobrých sněhových podmínek se dá sjet až k mezistanici unikátní kabinky Villette.
Autor: Adam Brožek
