Po příjezdu do Banska jsme nechápali .Ze střediska, které před 15-ti lety mělo jeden hotel, se stalo světoznámé středisko, které se rozrostlo o několik stovek hotelů.Dolní stanice lanovky nestíhá pokrýt počet lyžařů. Naše překvapení pokračovalo po návštěvě našeho ubytování v domnění, že budeme spát v nějakém lágru jsme se ubytovali do 4-hvězdičkového hotelu s wellnesem, za to díky strejdovi.

První den jsme šli lyžovat až odpoledne, byla velká zima a mlha, proto jsme to po třech jízdách zabalili, když do toho začalo ještě sypat. V noci jsme šli do Banska na kebab a na pivko a nechápali jsme, jak se rozesněžilo a těšili jsme se na zítřejší koupačku.

Při ranním stání ve frontě na vajíčko jsem viděl partu bulharskýchfreeridistů, které jsem poznal podle bund a lyží z parádního filmu „Lostwinter“, který doporučuji shlédnout. Dal jsem se s nimi do řeči, jak to vypadá nahoře se sněhem, kolik je nového a kde se dá jezdit. Kluci mi odpověděli, že za noc napadlo 80cm a že bude žranice.Na tváři se nám s tatíkem vyrojily úsměvy od ucha k uchu. Po vystání 40-ti minutové fronty a následném výjezdu až do horní stanice lanovky jsme se na první jízdu vydali s nimi, a to co následovalo, se nedá popsat slovy, je to sen každého freeridera.Po pás ve sněhu, všechno přes hlavu, připadali jsme si jako někde v Japonsku. Jezdili jsme nádherné borovicové lesy nahoru a dolů,  pořád jsme se nemohli nabažit. Tento den bych označil za celou dobu, co lyžuji za absolutní jedničku. Večer zakončujeme ve whirpoolce s pivkem a těšíme se na zítřejší azurový den dle předpovědi.Budíček zazvonil v 6:30 a po lehké snídani se vydáváme k lanovce. Opět nás čekalo 40-ti minutové čekání na lanovku.

První jízdu míříme dle Gazmanova průvodce na horu Todorka- sjezdy z ní označil za nejlepší, co se dá v této lokalitě jezdit. Cesta po hřebenu nebyla prošlápnutá a já první, dělající stopu, se po pás ve sněhu, někdy i po čtyřech plahočím nahoru. Po hodině dřiny jsme nahoře, všude nádherné výhledy, dáme čaj a spouštíme se jako první závodní stěnou Todorky dolů. Sníh opět absolutní bomba, tato lajna začíná asi 2 - metrovým dropem převěje, která je nahoře. Druhou jízdu míříme na druhou stranu kopce směrem k hotelu Vihren. Toto pořád opakujeme dokola, dokud toho nemáme plné „kecky“ a jedeme dolů absolutně vyšťávení. Na další den předpověď hlásila razantní oteplení, což mělo za následek padání lavin, které jsme slyšeli až do údolí. Proto se vydáváme směr Rila k Rilskému klášteru a bulharským pyramidám „Stobs“ a dále do „banyi“, kterou jsem měl vytipovanou z návštěvy v minulé zimě. Dostáváme se do městečka Banya a hledáme „banyiu“ v lese. Po asi hodinovém chození po lese to vzdáváme a jdeme do místních „hygieničnýchbanyiích“. Už při vstupu jsme se vrátili, jak říká tatík do 60 – tých let: vstupné 1,5 leva na osobu už budilo naše podezdření o co se bude jednat. Na vrátnici musíme pro bezpečnost nechat mobilní telefony, hodinky, klíčky od auta. Po vstupu do šaten absolutně nechápeme, vidíme staré dřevěné skříňky bez zámku, všude na stěnách přítomné plísně. Svlíkneme se a míříme do „hygieničné lázně“, před sebou vidíme dva bazénky 8x3 metry a v něm pár bulharských opálených občanů (prý se tam chodí koupat, protože doma nemají vodu) bazén měl asi 40 stupňů já v něm se svým zarostlým nehtem vydržel vždycky 5 minut a šel jsem se zchladit). Vydrželi jsme tam hodinu, byl to pravý bulharský thermální zážitek.

Po návratu ve večerních hodinách uleháme ke spánku a čekáme, jak to bude vypadat další den. Po opětovném vystání fronty se dostáváme do horních partiích střediska a konstatujeme, že to je „vata“ a že s ježdění už nic nebude. Dáme pár jízd a permice prodáváme lidem, co přišli na odpoledne a pomalu se balíme zpět domů.

Celkově bych tento trip zhodnotil na výbornou. Příští rok se sem určitě podíváme, ale na delší dobu. Bulharsko a balkánské země budou podle mě cílem Evropských turistů a lyžařů. Je tu levně a nádherné hory a jezera.