Sezóna v Zillertalu
I když to na některých místech v Rakousku nevypadá, tak sezóna je u konce. A tak se nám dostal do ruky článek od pravidelného přispivatele Kuby Novotného. Ten s partou strávil sezónu v Zillertálském údolí. Jak se tam měli se můžete dozvědět v následujícím článku a galerce. Tak se na to mrkněte.
Letošní sezóna skončila, lyže šly do sklepa, nebo pod postel a nezbývá než se těšit na tu příští. A tak je načase se ohlédnout zpátky.
Celou zimu od konce prosince do konce března se nám (mi a Veře) poštěstilo strávit v Zillertal aréně. Sehnali jsme si job jako učitelé lyžovaní v jedné škole ve Finkenbergu, vyfasovali jsme červený mundůr a ubytování se sezónní permicí zadarmo. A šli jsme učit lyžovat…. za to jsme dostali dokonce zaplaceno a hlavně možnost trávit každý den na kopci v pořádných horách a jezdit dle libosti (teda když jsme zrovna neučili).
Zillertal Aréna je poměrně rozlehlé středisko s úctyhodným vertikálním rozpětím od nějakých 630 m.n.m. až po 3250 m.n.m. , čímž slibuje solidní poježdění. Letošní sezóna sice nebyla - co se týče množství sněhu - rekordní, ale sněžilo poměrně hodně a často. Bylo proto možné neustále najít neprojetá místa, a jestliže jsme vyrazili dál za hranice střediska, byly celé hory jen naše.
Začátek sezóny byl trochu náročný, kromě neznalosti terénu bylo ještě třeba oprášit němčinu - aby se člověk s klienty neztratil, a když už se ztratí, tak aby jim to alespoň mohl oznámit (ovšem nedá se říci, že by se tohle povedlo na 100%).
Naše základna se nacházela na vrcholu Penken, jehož severní svah (kromě nejprudší sjezdovky v Rakousku „Harakiri“) nabízí krásný, prudký terén s množstvím nádherných dropů a pořádných polštářů. Na tomhle kopci jsme dávali jízdu téměř každý den a pokaždé se dalo najít místo, kde ještě nikdo nebyl (nebo spíš, kde jsem ještě nebyl já ).
Dalším velmi povedeným terénem v blízkém okolí, kde jsme trávili hodně času, je gondola 150-tuxer. Tento žlutý “autobus“ vyveze až 150 lidí najednou na vrchol Wanglspitz, jehož celá západní stěna je bez jediné sjezdovky. Díky tomu se jedná o jednu z nejlepších freeridových lokalit, kde se nemusí udělat jediný krok od lanovky. Daní za to je velká popularita, a když napadne, je třeba si trochu přivstat, jestliže člověk nechce jezdit v oraništi. I přes to se jedná o krásný kopec.
A pokud jsme si vyšlápli kousek dál od vleků a sjezdovek, měli jsme celé alpské hřiště jen a jen pro sebe a dělili se o něj maximálně s kamzíky. To je ale všeobecně známá věc, což?
Galerka: TADY
Autor: Kuba Novotný
