Rogers Pass díl druhý
freeride pod palbou
Kromě vaší vlastní fyzičky je jediným drobným omezením, brzdícím nezkrotnou touhu zorat každou lajnu, kterou vidíte, fakt, že v celém okolí Passu probíhá přísná lavinová kontrola. Ta při sebemenším podezření, že by mohla spadnout lavina na silnici, přivolává armádu, která zmíněný svah odstřeluje z kanónu. A určitě poslední věc, kterou byste chtěli, je to, aby vás při vykrajování vašich precizních kristiánek trefil šrapnel do hlavy. Proto je třeba si každý den ověřit, jestli vámi vytipovaný kopec není pod palbou. To se dá snadno udělat po internetu - pokud jste on-line - nebo navštívit informační středisko národního parku přímo v Passu. Poměrně příjemným doprovodným jevem přítomnosti armády v Rogers Pass je potom Army bar, který nabízí lihoviny za státem dotované ceny.
V okolí se nachází několik horských chat bez obsluhy, kde je možné přenocovat za pár dolarů, když už vás nebaví spát na parkovišti nebo v hotelu. Jinak nejbližší místa, dosažitelná po silnici, jsou na západě asi 80 km vzdálené Revelstoke a nebo na druhé straně je přibližně stejně daleko městečko Golden. V obou se nachází kromě moc pěkných lyžařských středisek i veškerá občanská vybavenost : bankomatem počínaje a likerstorem konče.
Čtyři měsíce jsme si na tomhle užasném místě pořádně užili. Ona má prostě svůj půvab práce na benzínce, kde není benzín, do práce dojedete na lyžích a většinu času trávíte krmením krkavců starými sendviči. Snad jedinou nevýhodou byl bláznivý majitel celého tohohle kolotočářství. Připomínal Cimrmannovskou hospodu na mýtince, kdy v tomhle místě - stvořeném pro lyžováni - nenáviděl lyžaře i snowboardisty a škodil jim, kde mohl. To byla asi jediná moucha na jinak skvělé zimě v místě, kde medvědí dávají dobrou noc, prašanu je tolik, že by se dal krájet a neprojetých míst mnohem víc než sil.
Howgh, domluvil sem.
Autor: Kuba Novotný