O dalších osm hodin později se plazím z údolí od salaše, když kde se vzal tu se vzal, kolem jede Ticháčův šnébord a za ním se lopotí ve sněhu majitel. „Vše nejlepší do nového roku, kámo!“ Kluci postavili skočku a zrovna ji hezky při západu sluníčka testují. A tak jsme se zase sešli. Společně se pak drápeme nahoru žlabem, do kterého dnes cestou od stanů namalovali pár vlnek. Prej abychom se neztratili. Večer zas klasika, radiátoři hřejou. Dobré ráno, tady Rákosníček. Přišel jsem vám představit i bratrance. Já mlžím, on sněží. Adam neměl náladu na seznamování, a tak raději zůstal s knížkou ve stanu. Však jsem mu říkal, že se u ní dobře spí. My vyrážíme strungou a spouštíme to tentokráte na jih, musím Ticháčovi ukázat salaš. Cestou setřepáváme toho střapatého hajzla i s celou jeho rodinou, která se dál drží kolem stanu, a vítá nás rozparáděný Pan Oskar. Pohoda, relax, zkouška příjmačů, vysílačů, sond a lopaťáků. Pár jízd kupodivu příjemně rozměklým žlabem. Nakonec nabereme vodu v tůňce a za soumraku stoupáme zdánlivě nekonečným údolím s vertikální koncovkou k Díře. A večer tu máme opět návštěvu. Před stanem sedí liška a smutným pohledem loudí něco k snědku. Po chvilce bleskem ozářených póz na foto do magazinu prohrabává tahle hvězda mimo jiné i tu tmavší díru a před našimi zraky si tu pochutnává na zmrzlém lejně. Zdá se, že jí náramně chutná! Nikdo by teda asi nechtěl být v její kůži.

Azuro? Alaska hill! Strunga? A tak se vydáváme prolézačkou na kopec, který vypadá přesně jako z filmů z AK. Za hodinku a půl stojíme na vrcholu. Konečně si dáváme do kupy představu o možnostech okolního terénu. A není to vůbec špatné, spíš geniální. Jízda dolů je dlouhá a pestrá. Od skalnatých prašanových labyrintů, přes terasovité rozbředlé svahy, až po úzké vymrzlé žlaby. V jednom z nich nacházíme papírový obal, který byl ještě včera přilepený na prázdné plechovce ve smeťáku u stanu. Že by liška? Po výjezdu z posledního kuloárku se objevujeme opět před salaší, kde zhruba opakujeme program včerejšího dne.

A máme tu poslední, Jumpday v okolí stanu. Azuro, k tomu ta nejlepší forma, jak už to tak při odjezdu bývá, a tak si naše touhy a ega chtějí přeci jen nenápadně ventilovat komplexy. Dochází tedy zejména na skok vysoký a daleký. „Hééj, já sem to nécváknůl, musíš eště raz!“… „Sem si to myslel, že budeš fotit tamten, tak sem řval: Na ten véélkýýý! Na ten véélkýýý!“… „Aha?! Tož já sem ti nerozůměél. Sem myslel že řveš: Už jedůůů! Už jedůů!“… No Češi v horách. Naštěstí vše bez újmy. Jenom Adam s klidem nikotinového barona odolává egu. Opodál, převážně vsedě, vychutnává poslední momenty a vduchu určitě nechápavě kroutí hlavou. Následuje dlouhé balení, smutné loučení a dlouhý „sjezd“. Po dvou kilometrch tedy už spíše jen únavný sešin dvanáctikilometrovou ukloněnou cestou k autu. Na lyžích vcelku vyhlídková pohoda, ovšem kluci na prknech vypadají jak pojízdný epileptický záchvat.Ale to už pakujeme auto a vyrážíme trochu sklesle domů. Cestou nás rozveselí zasloužená, excelentní večeře a po nočním přejezdu na Slovensko ještě, jako pozitivní tečka za výpravou, zasněžená ranní koupel u teplé roury - bohužel s osobním hlídačem v podobě děduly v bíle stopětadvacítce. Kde jste vy romantické večery ve stanu? No čuměl na nás z tepla skrz přední sklo celou dobu, úchyl. Ale co, třeba to byl jenom lázeňský duch.Jenže tečku nenaplánuješ! Ta přichází bohužel příhodně na Konečné, v Česku asi 300m za slovenskou hranicí a je frístajlová. To si to tak v polospánku drandíme zasněženou cestou a najednou nás lapí zmiják. No, po několika ukázkových obloučcích je tu landing na switch ve škarpě. Za pomoci několika moc hodných lidí, jednoho džípu a dvou lan, vyprošťujeme auto a roztřepaní pokračujeme domů. Hodným lidem tímto děkuju a Prozřetelnosti slibuju, že na jiných oplatím, neb sem ocas řídil já.

Inu zimní Rumunsko nás nezklamalo a ještě se sem určitě podíváme. Vřele tedy doporučujem! A jelikož napadlo konečně i u nás, tak možná netřeba za dobrodružstvím daleko chodit. Takže zabalte ranec s buchtama, slivku do plucky a vyražte! Těšíme se na střet a košt někde v horách ;)