Skoro tradičně se každý rok vypraví parta Robin Kaleta, Fiďas a mnoho dalších, měsíc před Vánocemi do Engelbergu, kde odstartují svojí sezónu. Ani letos tomu nebylo jinak a proto, když se ke mně dostala Robinova nabídka, jestli nepojedu s nimi, měl jsem v tom hned jasno. V první řadě jsem si spočítal jestli tento trip je v mých finančních možnostech a o pár dní později si balím kufr a vyrážíme.

Plánovaný odjezd je v pátek 26.11, jelikož měl Fíďa hodně práce v obchodě, jedeme o den později. Po cestě se zastavujeme v Práglu u Robina ,kde se zadrhnem ještě jednu noc, ale včas ráno už konečně jedem za cílem naší cesty. Po příjezdu do vesničky Obermatt mi Fiďas představuje místo našeho pobytu. Dřevěná chata s názvem Berghaus-Klondike  je opravdu originální a ještě originálnější je majitel, který si říká Šaman. Po zabydlení jsme dostali od Šamana každý svou indianskou přezdívku a taky jméno naši osady, vypili s ním přivítacího panáčka a šli spát. Ráno při snídani si nás Šaman vyblejsknul a fotku zvěčnil v jedné ze svých návštěvních kronik, kde nezapomněl napsat ani naše přezdívky a jméno „osady“.

V dopoledních hodinách se dostáváme do střediska, kde jsme si zakoupili  podzimní permanentky, které vychází na 290 CHF na celý měsíc, dětské na 220 CHF, což je ve srovnání s jednodenní permicí (60 CHF)  podstatně výhodnější. Pak ,už konečně nasedáme do lanovky a jedeme prášit. Podmínky nejsou tak prachové, jak jsme si představovali, po první jízdě vedle sjezdovky jsme trochu zklamáni. Sníh je tvrdý, rozježděný, místy trčí kameny a proto se přesouváme na část střediska, která se jmenuje Laub. Na Laubu se karty zcela otočily, rozježděných míst je tady málo, dají se vybírat čisté „line“ a sníh je super. Zbytek dne jezdíme jen tady, jako závěrečnou line si dáváme ledovcovou část, která začíná powderem ,ale dojezd už je trochu horší. Náš první den se chýlí ke konci a my se vracíme zpět na Klondike.

Na večer přijíždí další část party, Robin & Family a s nimi i Roman Heczko. Seznámíme je se sněhovými podmínkami a ráno opět vyrážíme na svah, tentokrát v hojnějším počtu. Podmínky se stále zhoršují, ale na první lyžování jsme  byli všichni spokojeni. Ke konci týdne přijíždí další posily , Alfy a Filip Sedlák. Po nich hned další den Fiďasova parta z Havířova(Zemič,Spider,Pípa,Mates a Hanka). Klondike se začíná pomalu  zaplňovat a zábava při večerním posezení stoupá.

Další den ráno nás čeká milé překvapení, asi 40 cm nového sněhu a azůrko. Maximálně nám  to zvedne náladu,a jdeme jak říká Fiďas : „do roboty“. Práce bylo opravdu hodně, dalo se jezdit všude, prostě nejlepší poježdění za celý týden. Večer jsem vše pořešili v místním klubíku na Happy hour ( hodina,kdy jsou všechny drinky za poloviční cenu) a vrátili se na Klondike.

Druhý týden je pomalu u konce a osadu z Havířova vystřídá osada z Třince (Buko,Sláva a Roštiak) a v dalším autě (Mára,Zdenda a Fony). Jelikož je mezi nimi fotograf (Slaviček) tak plánujeme, že vytvoříme nějaký ten materiál. Bohužel nám to počasí nedovolí, mlha a silné sněžení nás odrazuje a tak se předčasně vracíme. Další den se počasí polepšilo, polojasná obloha a nových 30cm prachu. Podařilo se nám vyfotit pár hezkých fotek, za to vděčíme Slávovi, a hlavně si opravdu výborně zajezdit. S Filipem jsme si tento den užili asi nejvíce z celého pobytu, našli jsme skvělé terény, zadropovali skály , prostě vše co k „powder day“ patří. I třetí týden se uchyluje ke zdárnému konci a my se balíme a jedeme domů. Po třech týdnech to byl tvrdý návrat do reality, ale nic se nedá dělat, můžeme se jen těšit na další podobný trip.

Autor: Lukáš Bilko