Prašanová koupačka na Tauplitz
aneb návrat do Edenu
Vloženo: 17.02.2011
Když jsme z Tauplitz odjížděli, říkali jsme si, že se
tu až nasněží, vrátíme. Ale už první pohled na web po návratu nám dává brouka
do hlavy. V podstatě bychom se měli otočit a jet zpátky, srážkové úhrny se
pohybují okolo 40 – 50 cm v následujících dvou dnech. Všichni sice máme domluvenou nějakou práci, ale co, práce
není zajíc a tohle si nemůžeme nechat ujít.
Doma se vlastně ohřejeme jen jeden den a už to otáčíme opět směr Štýrsko.. Jen Vlasto se této žranice nemůže zúčastnit, bohužel ho pracovní povinnosti nepustí, tak nás jakožto vlastně lokál, aspoň průběžně informuje smskama o situaci. Poprvé se za ty roky co jezdíme, vydáváme na cestu s tím, že nebudeme mít azuro. Ale je nám to jedno, hlavně že sype a to pořádně. Po projetí Semmeringu nabírá sněžení na intenzitě, vlastně se nedá jet víc než osmdesátkou ale máme dost velkou časovou rezervu takže o půl sedmé ráno jsme opět na parkingu pod Tauplitzalmem. Kolem je úplně jiný svět, než jaký jsme v podstatě před pár hodinama opouštěli. Před tím tu bylo všude zeleno a teď je tu třicet čísel sněhu a to ještě sněžení zesiluje. Kolem kmitají nakladače a traktory s pluhama, chvílemi to vypadá jako by měl minimálně každý druhý obyvatel Tauplitzu jeden v garáži.
U pokladny i u lanovky jsme suverénně první, a zatím jediní, tak si říkáme že by to tak mohlo zůstat i po zbytek dne. Vyvážíme se tedy nahoru nekonečnou čtyřsedačkou na Tauplitzalm a opravdu nechápeme ty hromady prachu, které tu za pár desítek hodin napadaly. První jízdu si dáváme zkušebně kolem lanovky ale i když má svah slušný sklon, tak to moc nejede. Sněhu je opravdu hodně. Musíme jet v podstatě rovně, ale i tak je to paráda. Tohle člověk moc často nezažije, aby se krmil tunami prašanu. Ale kolik je tu prachu, tolik je tu i mlžiče a difuziče, takže výběr svahu je jasný. V neděli jsme si tu vyhlídli lesa kus, s převýšením dobrých osm set metrů, tak jdeme tam.
Už po pár desítkách metrů první lajny, prožíváme sen freeriderův. Prach máme úplně všude, s vybrané trasy vidíme jen útržky, jinak jedeme totálně zasypaní sněhem. Nedá mi to ale musím si rýpnout do snowforecastu, kteří předpovídali za dva dny asi jen pět centimetrů sněhu. Borcům už předpovědi nevycházejí nejmíň tři roky a jsou čím dál horší, asi je zajímá jen Amerika a na Evropu kašlou, protože se totálně spletli. Tady není jen půl metru prachu, tady je ho rovnou metr !!!!!!! A pořád nepřestává sypat. Kdepak pět čísel. Kdyby se člověk řídil podle nich ,tak bychom nikam nejeli.
Takhle tedy vypadá ta pravá powderline. Připadáme si jako ve filmech z Utahu nebo Aljašky, tohle je mega mega powder. První dvě tři lajny jezdíme jako v transu, než se trochu z toho trochu vzpamatujeme. I když jsme vlastně měli prašan při každém z našich tripů v minulých letech, tohle je něco naprosto jiného, tohle jsme chtěli vždycky zažít.
Má to jen jednu vadu a tou je světlo pro focení. V tomhle se fotit opravdu moc nedá, ale ani nám to nějak nevadí. Hlavní je si to pořádně užít. Dáváme lajnu za lajnou, ani moc nevnímáme čas ale přece jen trochu zvolňujeme tempo, zítra nás tu čeká ještě spousta práce, tak není třeba to přepálit
Druhý den se vlastně opakuje scénář a to včetně počasí, i když v rakouské tv hlásili něco jiného. Trochu škoda, měl jsme vymyšlenou super lajnu pro fotku s Dachsteinem a jeho ledovci v pozadí ale nevadí, nemůžeme mít všechno. Hlavně že jsme zažili pravé nefalšované powderdays. Jezdíme pořád jeden a ten samý les a kolem je i po dvou dnech pořád z čeho vybírat, navíc když přes noc připadlo dalších dvacet centimetrů prachu. Škoda jen že nemůžeme zůstat ještě v pátek,to se má obloha opravdu vyjasnit ale bohužel, nedá se nic dělat.
Tak to byl tedy ten nej nej trip který jsme co se týče prašanu zažili. Tomu se jen přibližuje zima ve Vrátné před dvěma lety, za ní je dlouhá mezera a až pak ostatní akce. Doufám že tato nebyla tuto zimu poslední a co nejdřív si to zopakujeme.
Zdar Komanč
Fotogalerie zde:
http://www.powderline.cz/cs/galerie/fotogalerie/prasanova-koupacka-na-tauplitzu-aneb-navrat-do-edenu/
U pokladny i u lanovky jsme suverénně první, a zatím jediní, tak si říkáme že by to tak mohlo zůstat i po zbytek dne. Vyvážíme se tedy nahoru nekonečnou čtyřsedačkou na Tauplitzalm a opravdu nechápeme ty hromady prachu, které tu za pár desítek hodin napadaly. První jízdu si dáváme zkušebně kolem lanovky ale i když má svah slušný sklon, tak to moc nejede. Sněhu je opravdu hodně. Musíme jet v podstatě rovně, ale i tak je to paráda. Tohle člověk moc často nezažije, aby se krmil tunami prašanu. Ale kolik je tu prachu, tolik je tu i mlžiče a difuziče, takže výběr svahu je jasný. V neděli jsme si tu vyhlídli lesa kus, s převýšením dobrých osm set metrů, tak jdeme tam.
Už po pár desítkách metrů první lajny, prožíváme sen freeriderův. Prach máme úplně všude, s vybrané trasy vidíme jen útržky, jinak jedeme totálně zasypaní sněhem. Nedá mi to ale musím si rýpnout do snowforecastu, kteří předpovídali za dva dny asi jen pět centimetrů sněhu. Borcům už předpovědi nevycházejí nejmíň tři roky a jsou čím dál horší, asi je zajímá jen Amerika a na Evropu kašlou, protože se totálně spletli. Tady není jen půl metru prachu, tady je ho rovnou metr !!!!!!! A pořád nepřestává sypat. Kdepak pět čísel. Kdyby se člověk řídil podle nich ,tak bychom nikam nejeli.
Takhle tedy vypadá ta pravá powderline. Připadáme si jako ve filmech z Utahu nebo Aljašky, tohle je mega mega powder. První dvě tři lajny jezdíme jako v transu, než se trochu z toho trochu vzpamatujeme. I když jsme vlastně měli prašan při každém z našich tripů v minulých letech, tohle je něco naprosto jiného, tohle jsme chtěli vždycky zažít.
Má to jen jednu vadu a tou je světlo pro focení. V tomhle se fotit opravdu moc nedá, ale ani nám to nějak nevadí. Hlavní je si to pořádně užít. Dáváme lajnu za lajnou, ani moc nevnímáme čas ale přece jen trochu zvolňujeme tempo, zítra nás tu čeká ještě spousta práce, tak není třeba to přepálit
Druhý den se vlastně opakuje scénář a to včetně počasí, i když v rakouské tv hlásili něco jiného. Trochu škoda, měl jsme vymyšlenou super lajnu pro fotku s Dachsteinem a jeho ledovci v pozadí ale nevadí, nemůžeme mít všechno. Hlavně že jsme zažili pravé nefalšované powderdays. Jezdíme pořád jeden a ten samý les a kolem je i po dvou dnech pořád z čeho vybírat, navíc když přes noc připadlo dalších dvacet centimetrů prachu. Škoda jen že nemůžeme zůstat ještě v pátek,to se má obloha opravdu vyjasnit ale bohužel, nedá se nic dělat.
Tak to byl tedy ten nej nej trip který jsme co se týče prašanu zažili. Tomu se jen přibližuje zima ve Vrátné před dvěma lety, za ní je dlouhá mezera a až pak ostatní akce. Doufám že tato nebyla tuto zimu poslední a co nejdřív si to zopakujeme.
Zdar Komanč
Fotogalerie zde:
http://www.powderline.cz/cs/galerie/fotogalerie/prasanova-koupacka-na-tauplitzu-aneb-navrat-do-edenu/
