Powderline gang na Hintertuxu
Ať se práší za kočárem
Poslední říjnový týden v Alpách pěkně nasypalo a jelikož byly prázdniny a dostali jsme k dispozici auto, vyrazili jsme s bráchou odstartovat novou sezonu. Volba padla na Hintertux, odkud hlásí necelý metr nového sněhu. Byla to naše první návštěva a sami jsme byli zvědaví, jaké freeridové možnosti středisko nabízí.
Vyjíždíme ve čtvrtek brzo ráno a krátce před devátou jsme na místě. Kupujeme skipasy na dva dny s tím, že uvidíme podle podmínek jestli zůstaneme déle. Ale pak už hurá nahoru. Tam kvůli mrakům není nic vidět a proto se po několika jízdách přesouváme níž. Sníh je tady dost těžký a je pod ním poschovávaná spousta kamenů. To nás ale moc netrápí a užíváme si první lyžování po letní přestávce. Místy to vypadá, že se mraky konečně roztrhají, ale nakonec vydrží celý den. Večer se chvíli poflakujeme po městě a nakonec to už v osm hodin zalomíme v naší fabii.
Ráno je počasí o poznání lepší, modrá obloha a žádné mraky. Čekáme na první lanovku a vyjíždíme nahoru. Dost se oteplilo a teplota v 3000 m.n.m. je jen pár stupňů pod nulou. Dáváme pár jízd po sjezdovce a vybíráme si menší stěnu, kde ještě vydržel prašan. Začíná pěkným skalnatým prahem, ze kterého si vybíráme pár dropů. Všude kolem je dost trhlin, schovaných pod čerstvých sněhem a proto jezdíme opatrně. Lidí od včerejška přibylo a u lanovek se začínají tvořit fronty. Poslední jízdy pak dáváme v místním parku, kde si vinou špatně utaženého vázka zkouším one ski backflip a jedeme dolů.
V pondělí je v Rakousku státní svátek a tak už na zítřejší sobotu čekáme velký nápor lidí. Víceméně všechny možnosti ve středisku jsme vyčerpali a tak jdeme spát s tím, že ráno uvidíme jestli zůstaneme nebo pojedeme domů.
Autor: David Sedlák