Projíždíme pomyslným “peklem“ do našeho ráje. Scenérie je opět úchvatná. Azuro, prašan a absolutní pohoda. Okamžitě se oblékáme a snad první kabinou vyjíždíme na Kreuzkogel 2686m. Na parkovišti se k našemu powderline gangu přidal Fiďas s Hankou a Pavlou. Prášíme, užíváme plnými doušky. Bráchové Knyblové opět sázejí ty nejvyšší skály co jsou k mání. Snad ani nemá cenu rozepisovat tuto chvilku absolutního štěstí a pohody.

Tak končil den a my se ubírali k našemu dočasnému domovu do Kitzbühelu. Přístřeší nám opět poskytla cestovní kancelář NEV-DAMA, za což ji patří velký dík. Co nás však čeká tam nikdo nechápe. Ráno jsme zjistili, že je sice azuro, ale skoro žádný sníh a tak se vydáváme směr ledovec Weisse. Nic méně si dole pod ledovcem nevšimneme upozornění, že ledovec je zavřený kvůli silnému větru. Takže zbytečná projížďka a valíme zpět do Kitzu. Tam teplo. Takové teplo, že Klikoš pronese na parkovišti bájnou větu: „Kluci, pojďte aspoň do stínu“. I přes takovéto překážky jsme vytvořili trochu materiálu a hlavně si pohodově zajezdili.

Psal se den třetí našeho tripu. Nálada nevalná, ale piva a hruškovice bylo dost, takže to šlo. Vydáváme se tedy opět na Weissee. Tentokrát jsme ovšem byli úspěšní a čekalo nás nádherné počasí. Sněhové podmínky ovšem opět zlé. Vyfoukáno bylo až na kost a i po nočním sněžení prašan téměř žádný. Nic méně tam měli kluci jednu výzvu v podání výstupu na štít u horní stanice sedačkové lanovky (je tam pouze jedna). Takže se jali k výstupu. Netrvalo dlouho a byli na místě odkud již bez lezeckého vybavení nebylo možno pokračovat. Jejich úžasný sjezd na několik málo opravdových oblouků můžete vidět na fotkách v galerii. Den se chýlil ke konci, když sem se hecnul a vyšlápl si také jeden žlábek s Marou. Nic méně kombinace ledu a Dynastar Legend XXL mě tvrdě ztrestala a já si solidně namlátil. Materiál jsme tedy pořídili a něco také pojezdili.