Originální zahájení sezony
Aneb cesta zpátky časem do 80-tých let
Vloženo: 01.12.2010
undefined
undefined
undefined
undefined
undefined
undefined
Jednoho dne ještě kdy teploty byly hluboce nad nulou mi volal Igor a strašně mě tahal na Morávku v Beskydech, že tam objevil u jednoho svého známého vlek. V tu chvíli jsem si říkal co to bude za lano u chalupy. Já jsem tehdy tomuto nějak nevěnoval pozornost, ale Mart Knybel neodolal a jel se tam podívat a referoval, že to není úplně nejhorší, že je to „oldschool punk jak cyp“. Tohle celé se událo někdy na konci léta.
V pondělí jak začalo sněžit, tak u nás v Rožnově nasněžilo vcelku nic, ale za kopcem to je trošku lepší a hned volal Igor, že rozjíždíme vlek a že u toho nesmím chybět. Prostě přece jenom tvrdé jádro powderline gangu musí otestovat vlastní tajnou sjezdovku v Beskydech. Chvíli jsem odporoval, že to přece není možné, že tam je sníh. Bylo mi řečeno, přijeď je tady tak půl metru. S kroutící hlavou jsem kolem 13.00 hodiny dorazil i s Igorem a dalšími lidmi dolů pod svah a už mi bylo jasno, že číslo 50 musím podělit nejméně dvěma.
Po výšlapu k staré stylové chalupě, kterou už zub času dost poznamenal, jsem viděl konečně telé to dílo. Byla to stará „svratka“, postavená na vcelku slušné loučce a měla délku dobrých 250 – 300 metrů. Jako za tento model vleku by se nemuselo stydět žádné technické muzeum, obzvláště v pražském by z něj měli určitě radost. Ale jak se ukázalo, elektrický motor naskočil ihned. Chvíli jsem zkoumal jak se zapíná „svrtka“ na lano, ale jelikož jsem zkušený jezdec na tomto přístroji, tak se to podařilo hned na druhý pokus. Jenže co se nestalo… zapnuli jsme se opačně, protože to co jsem dělával za dob svého dětství na závodním velku na Soláni, tak s tímto zařízením nemělo nic společného. Tím pádem jak jsem jel nahoru, tak jsem shazoval lano z jednoho sloupku za druhým… po čtvrétm sloupku jsem se vypnul a kroutíl hlavu nad tímto technickým vynálezem.
Nějakou dobu jsme nahazovali lano zpátky a pak nastalo další zkoušení. A ejhle zapojil jsem se, přejel první sloupek, druhý a hned další, aniž by spadlo lano… Super anabáze s vlekem byla překonána a teď hurá na freeride.
Po nějaké chvíli jsem zjistil, že toho sněhu by fakt chtělo více, ale to už jsem jel po borůvčí, které vzápětí vystřídalo malináčí s otružíním a to už jsem pocítil i na gatích. Po tomto škubavém zvuku a 5ti trnech ve stehnu jsem se už těmto místům obezřetně vyhýbal. Po sjetí několikráte svahem jsem poznamenal, že to není úplně špatné, že aspoň nejezdíme po dřevě a kořenech jak mnohdy uprostřed zimy na Vrátné.
A celkový dojem – SUPER, řekněte mi kdo v úterý lyžoval a ještě k tomu za pomoci vleku, který mám v paměti z mého dětství, kdy jsem závodně lyžoval u nás na Valachach… Jen škoda, že mi došla baterka ve foťáku během pár jízd... No prostě začátek sezony, je třeba ještě pár věcí vychytat…
Punk not dead.
Po výšlapu k staré stylové chalupě, kterou už zub času dost poznamenal, jsem viděl konečně telé to dílo. Byla to stará „svratka“, postavená na vcelku slušné loučce a měla délku dobrých 250 – 300 metrů. Jako za tento model vleku by se nemuselo stydět žádné technické muzeum, obzvláště v pražském by z něj měli určitě radost. Ale jak se ukázalo, elektrický motor naskočil ihned. Chvíli jsem zkoumal jak se zapíná „svrtka“ na lano, ale jelikož jsem zkušený jezdec na tomto přístroji, tak se to podařilo hned na druhý pokus. Jenže co se nestalo… zapnuli jsme se opačně, protože to co jsem dělával za dob svého dětství na závodním velku na Soláni, tak s tímto zařízením nemělo nic společného. Tím pádem jak jsem jel nahoru, tak jsem shazoval lano z jednoho sloupku za druhým… po čtvrétm sloupku jsem se vypnul a kroutíl hlavu nad tímto technickým vynálezem.
Nějakou dobu jsme nahazovali lano zpátky a pak nastalo další zkoušení. A ejhle zapojil jsem se, přejel první sloupek, druhý a hned další, aniž by spadlo lano… Super anabáze s vlekem byla překonána a teď hurá na freeride.
Po nějaké chvíli jsem zjistil, že toho sněhu by fakt chtělo více, ale to už jsem jel po borůvčí, které vzápětí vystřídalo malináčí s otružíním a to už jsem pocítil i na gatích. Po tomto škubavém zvuku a 5ti trnech ve stehnu jsem se už těmto místům obezřetně vyhýbal. Po sjetí několikráte svahem jsem poznamenal, že to není úplně špatné, že aspoň nejezdíme po dřevě a kořenech jak mnohdy uprostřed zimy na Vrátné.
A celkový dojem – SUPER, řekněte mi kdo v úterý lyžoval a ještě k tomu za pomoci vleku, který mám v paměti z mého dětství, kdy jsem závodně lyžoval u nás na Valachach… Jen škoda, že mi došla baterka ve foťáku během pár jízd... No prostě začátek sezony, je třeba ještě pár věcí vychytat…
Punk not dead.
Klikoš
