V sobotu časně ráno vstávám, chystám si snídani,sváču do batohu a pro jistotu ještě píšu Slávovi sms jestli už je vzhůru a nezaspal. Naštěstí se tak nestalo. Když Sláva dojíždí nakládáme vercajk a jedem pro Bila. Konečně  máme vše v autě a teď zbývá ještě  poslední človíček,Radim-náš kamarád a zároveň průvodce, kterého přibíráme u Shoppinu a konečně už vyrážíme směr Jeseníky. Cesta rychle ubíhá a to za podpory rádia,které nám jí zpříjemňuje. Okolo půl desáté parkujeme ,zbrojíme se a jdem směrem k zastávce odkud nás až na Ovčárnu vyváží autobus za pouhou dvacku. Nutno zmínit že autobusy tady jezdí od 9 ranní každou hodinu. Nahoře mí padá huba k zemi. Tolik sněhu a navíc prašan, bylo mi hned jasné že jsme nejeli zbytečně.

  Dáváme první line a nemůžeme si jí vynachválit. Sláva tasí foťák a první fotky jsou na světě. Všude to krásně práší a my si fakt užíváme. Takto se to opakuje následujících několik jízd, dokud nepadá mlha. Radim nám ukazuje různé line a zastavujeme se u návěje přes vyvrácený strom. Mlha ustupuje tak využívám situace a vysílám prvního backflipa, Bilo muta, Slava fotí, Radim se ztratil. Následuje menší pause a doplnění energie v restauraci v podobě zelňačky a teplého čaje. Po východu z restaurace nás  čeká milé překvapení. Z neůstupné mlhy se vyklubalo azurko a nám zbývají poslední dvě hodiny ježdění. Snažíme se tedy toho využít a jezdíme co to dá. Pak už nás čeká jen několik km dolů k autu, které jsme dojeli po sněhových bariérách lemujících silnici.

  V Jeseníkách jsme byli letos poprvé a musím říct že mě opravdu mile překvapily. Nejen množství sněhu ale i možnosti, které nabízí. Z Ostravy je to asi přes hodinu autem, ale taky se tam dá jet z Ostravy autobusem.

Pajunk