Nápad vydat se na lyžích navštívit Glacier Circle Cabin jsem dostal okamžitě, co jsem zjistili, že existuje. Podle dostupných informací stačilo pouze asi dvanácti hodinovým pochodem přejít náhorní plató Illecilleweatského ledovce a sjet na lyžích k chatě. Plán to byl jednoduchý: přejít ledovec, najít chatu, strávit tam den, dva a vrátit se stejnou cestou domů. Teď jen stačilo počkat na dobré počasí a vyrazit. K nám s Verčou se přidává ještě náš kamarád Steave, takže nakonec vyrážíme ve třech. Euforii z nadcházejícího výletu kazily pouze informace, že se některým výpravám se v případě vysokého lavinového nebezpečí nepodaří sjet do údolí, kde se chata nachází, musejí bivakovat na ledovci a druhý den mazat nazpět. Navíc těm, kterým se podaří dostat k chatě dolů, ji pod hromadami sněhu často nenajdou a scénář se opakuje, bivak a honem nazpět.

Budík zvoní ve 4:30, venku je tma jako v pytli, ale je třeba vstát, rychle se nasnídat a vyrazit. Věci jsme si již nachystali do auta včera večer. Naštěstí nás čeká jen asi 10-ti minutová jízda na parkoviště, odkud hodláme vyrazit. Začátkem rozlehlého údolí jdeme pořád za tmy, v této části se běžně pohybují lyžaři, proto jdeme po vyšlápnuté cestě. Kolem 10 hodiny ranní, se dostáváme na čelo ledovce, podmínky jsou ke konci zimy ideální, trhliny jsou zapadané sněhem, ale přesto se navazujeme na lano, které nám bude dalších 8 hodin dělat společnost. Když později vidíme některé trhliny a sněhové mosty, přes které jsme přešli, musím uznat, že to byl dobrý nápad. Po asi dvou hodinách se dostáváme na vrcholové plató. Tady začíná nejprotivnější část celého dne, kdy je třeba přejít asi deseti kilometrovou rovinu náhorního ledovce. Navíc svítí sluníčko, což je v kombinaci s 15-ti kilovým batohem a výškou přes 2000m pěkná sauna.

Pozdě odpoledne se dostáváme na druhý okraj a začínáme hledat žlab, kterým máme sjet dolů k chatě. Možné jsou pouze dvě cesty, jedna hrozná a druhá ještě horší, vše ostatní končí na několikasetmetrových útesech. Když konečně nacházíme ten náš, moc nadšení z toho nejsme. Při pohledu dolů vidíme několik starých lavin a na pravém okraji nad ním visící obrovské převěje těžkého sněhu, z nich již několik částí prohrálo souboj s gravitací. Pokud k tomu přidáte mokrý sníh s ledovou krustou a 15 kg batoh bylo mi jasné, že se bude jednat o nevšední lyžařský zážitek a taky proč to někteří lidi otočí. No, trocha strachu ještě nikoho „nezabila“, tak pěkně odvázat z lana a hurá dolů. Pomalu se začíná smrákat a my konečně stojíme na dně údolí po obtížném sjezdu.

Poslední úkol, který máme dnes před sebou, je najít chatu.  Celé údolí je porostlé lesem a má rozměr asi kilometr čtvereční. Rozcházíme se každý jiným směrem a hledáme chatku pod asi dvěma metry sněhu. Konečně ji po asi půlhodině nacházím, volám na Veru a Steava, kteří za chvilku dorazí. Teď už jen vykopat vchod ve sněhu, zatopit v kamnech, najíst se a dobrou noc.