Po pečlivém posouzení situace padá volba na Öztal a je v podstatě jedno, jestli skončíme v Söldenu a nebo v Obergurglu – Hochgurglu, to se už rozhodneme přímo na místě. Sestava zájezdu je opět a znova tradiční až na absenci Mojmíra, kterého nepustily pracovní povinnosti a těžce to nese, takže nakonec jedou Jura Gazman Zagura, Dan Frenky Tománek a já Petr Komanč Lyčka. Kurde teraz to vypadá že nás je hafo, ale jsme opravdu jenom tři.

Tak vyleštím tranďáka a v sobotu večer kolem osmé už nakládám Frenka a jedeme pro Gazmana. I když jsme se neviděli půl roku tak hned první  Jurova věta je kdybych to neslíbil tak nejedu protože tam ho… nasněžilo. Tak ho uklidňuju že stoprocentně nasněžilo, jen nesmí brát vážně předpovědi od snow forecastu, protože těm to poslední dva roky nejde.Podle předpovědi přímo z místa činu, by mělo celou noc sněžit a v neděli ráno hlásí polojasno, tak mi to snad vyjde , jinak mně Jura sežere.Cesta probíhá celkem v pohodě, jen mezi Salzburgem a Rosenheimem sněží tak, že víc než padesátkou jet nejde. Sníh poletuje prakticky celou cestu a i pár kilometrů před cílem je obloha zatažená.

Do Söldenu přijíždíme s rozedněním, ale zatím to na polojasno nevypadá, navíc my co přijíždíme z teplých krajů dostáváme hned pocítit, že tady už zima vládne na plný úvazek. Podle info tabule je dole –13°, ale už o pár set metrů výš je přijatelných mínus osm, ale hlavně jasno. Ještě jednou si musím drbnout do snow forecastu, který  strašil s teplotama o dvacet stupňů nižšíma.

Dnes se tedy rozhodujeme zůstat v Söldenu a podle situace se rozhodneme kde budeme další dny. Kupujeme permice a kabinou vyrážíme nahoru na Gaislachkogel. Už na mezistanici Mittel bychom nejradši vyskočili, protože to co vidíme pod náma je naprostá paráda. Na sjezdovkách leží vrstva čerstvého prachu, ani se neobtěžovali to upravovat, na co taky když přestalo sypat před hodinou. I když jsou nahoře panoramata jak z homolky a tobolky, tak se nekocháme a hned se pouštíme dolů abychom si užili freeriderův sen. Prach žereme po kilech, máme ho všude a zvláště Jiřík se svým plnovousem vypadá jak Mrazík z Mrazíka.

Dnešní úkol zní jasně: rozrýt toho co nejvíc. Chrochtáme blahem , mně osobně se ani nezdálo o tom ,že by hned první den v sezoně byl o ježdění po pás v prachu. Jezdíme co to dá , navíc jsme si našli svah sami pro sebe, s náma tam jezdí jen dva týpci kteří jsou evidentně znalí jízdy v hlubokém sněhu. Občas k nám zabloudí sjezdovkáři a je sranda je pozorovat jak jim to nejde, když už asi třetí z nich ztratí v tunách prachu lyže a pak je zoufale hledá , tak to vzdávají . Tím líp pro nás.Snažím se něco nafotit ale moc mi to nejde protože zrcadlo které jsem získal od Klikoše, mám v podstatě poprvé v ruce, do teď jsem neměl čas se s ním seznámit, tak se tím trochu peru. Dnes tedy máme splněno,  pomalu je třeba poohlédnout se po noclehu, tak balíme fidlátka a s pocitem že když už by se na tomto tripu nic dalšího nepovedlo, tak to stálo za to. Ubytko sháníme na první pokus, i když trochu drahé, ale ty tři noci které máme v plánu nás  snad nezrujnujou.

Další den se rozhodujem pro Obergurgl, nikdo jsme tam ještě nikdy nebyli ,všude se píše že je to sněhově nejspolehlivější neledovcové středisko Rakouska, tak ho prubnem. V Obergurglu nám dává trochu víc práce najít tu správnou konzistenci sněhu,přes noc trochu foukalo, ale nakonec si opět najdeme parádní svah s kvalitním materiálem i když už to není ta peřina jako včera.Ale nevadí,  pořád je to super poježdění a hlavně svah o rozměrech Derešského kotle, ale s kilometrovým převýšením, je jen a jen náš. Ani nás nenapadne zkusit nějaký další kopec. Proč taky, když jsme tu sami a nikdo nás neotravuje svýma lajnama.Chtělo by to minimálně pár dní, abychom to projezdili, navíc když na závěr dne objevujeme další  prostory, kterých se noha freeriderova nedotkla.A to jsme jezdili jen v Obergurglu - do Hochgurglu jsme se vůbec nepodívali.Obě střediska jsou spojena dlouhou kabinkou ale nám se nechtělo ztrácet čas s nějakým přejížděním, proto zůstal Hochgurgl naší návštěvy ušetřen.
Odjíždíme zpět k apartmánu s pocitem že jsme si opět užili co to šlo.Večer ale u televize a předpovědi na další dva dny je jasné, že zítra máme poslední šichtu. Odpoledne má začít sněžit a další den má být úplně na houby, tak se rozhodujem nevracet se do Obergurglu a pokusit se zmapovat další prostory v Söldenu. To jsme ale netušili že se z posledního dne stane turistika na lyžích. Že bych strávil celý den ježděním po sjezdovkách si dlouho nevybavuju.V podstatě všechen volný terén , a že ho  tady je , je totálně rozrytý , ale opravdu totálně. Projeli jsme vlastně celé středisko , včetně nejvyššího patra kolem ledovců Rettenbach a Tiefenbach a všude kde bylo aspoň trochu prašanu, tak byly brázdy jako kdyby tam orali naši zemědělci.

Za ty tři dny to zorali sakum pikum. Marné, Sölden platí daň za svoji velikost a počty lyžařů a navíc to byl asi první pořádný powder v sezoně, takže byli všichni nadržení a čekali jen na příležitost. Končíme tedy brigádu s vědomím že jsme si parádně zajezdili, v podstatě se nám nic lepšího na začátek sezony nemohlo stát.Myslím si že hlavně v Obergurglu jsme nebyli naposledy. Jinak do Söldenu nemá cenu jezdit, pokud jsou víc jak dva dny po sněžení,není už na čem,my jsme měli štěstí a trefili ten správný čas.I když jak se říká, štěstí přeje připraveným, a já osobně už jsem připravený na další prašanovou žranici,snad se jí dočkám.Teď 26.12 když se tu trápím s tímto článkem, je venku patnáct stupňů plus.Zatím to vypadá na kolo.

Zdarec Komanč

PS: Fotky jsou jaké jsou,není to jako od Klikoša, Lumíra nebo Wlada, ale snažím se, věřím že příště to bude zase o něco lepší.