Freeride na trojmezí
Rakousko - Slovinsko - Itálie
Vloženo: 25.01.2010
Dá se říct, že se historie opakuje, a my se opět po roce vydáváme po trase Hermagor- Kanin – Sella Nevea.Loni jsme se tu vydali abychom viděli jak vypadá sedm metrů sněhu.A i když přes ty hromady bílého zlata nebyl žádný prach, akce to byla super. V první půlce ledna sype hlavně v Korutanech ale nejvíc v Julských Alpách. Tímto je rozhodnuto.Sice jsme původně mysleli že bychom zajeli do Bad Gasteinu, ale srážkové úhrny rozhodujou za nás.Naše grupa je opět po nějakém čase komplet, takže go !!!
Podle slovinského serveru promet, na přechodu Slovinsko – Itálie v sedle Predel vyžadují řetězy, proto po loňských zkušenostech bere auto Mojmír, přece jen je čtyřkolka jistější a navíc má být celou cestu pěkně hnusně, do Grazu ledovka a dál husté sněžení.
Sotva ovšem nabereme Gazmana a Frenka, tak už před Jablunkovem upadává stěrač. Na to nejsem u transporteru zvyklý, aby se za jízdy rozpadal. Jura jakožto další zkušený člen transporter klubu, jde závadu v hustém dešti vyřešit, to se mu k všeobecné spokojenosti daří. Byl jen špatně nasazen.
Ovšem po najetí na Slovenskou dálnici přestává fungovat ventilátor,takže se přední sklo okamžitě zamlžuje.Od této chvíle se vlastně obsluha auta skládá ze dvou lidí – šoféra a utírače okna.Ventilátor totiž ke své činnosti potřebuje hrbolaté cesty, jakmile jedeme po rovné cestě tak odmítá spolupráci, a proto do něj občas musí spolujezdec kopnout aby mu domluvil.
Jinak se nic podstatného neděje a ráno před osmou jsme v Hermagoru. Vyrážíme nejdelší kabinkou v Evropě do nejvyššího patra resortu.Už první odskok mimo sjezdovku nás utvrzuje ve správnosti rozhodnutí jet právě tady.Prachu je dostatek, ale jen to počasí kdyby bylo lepší.Je trochu difuze a nahoře toho moc nevidíme. Proto sjíždíme níže, kde už je viditelnost lepší.Jsme tu v podstatě sami, celý kotel je kvalitně vysněžený, dáváme si powder mezi obrovskými balvany,ale po nějaké době nás to tady přestane bavit, navíc Mojmír pronese větu kterou jsme od něj v životě neslyšeli a sice že ho bolí nohy, a že už nemůže.Ale protože je to jeho první den na lyžích tak mu to odpouštíme. Takže je rozhodnuto,tady končíme, jedeme dolů a ještě stíháme slušně prodat permice. Máme před sebou ještě tři dny a není třeba to přehánět.
Přejíždíme tedy do Slovinska,cesta je v pohodě sjízdná, ne jako loni ,kdy jsme museli objet půl Slovinska abychom se dostali do Bovce.V Bovci se ubytujem ve stejném apartmanhausu jako loni a jen doufáme že předpověď počasí nelhala, protože je tu pěkně hnusně, a přitom mělo být polojasno.
Ráno jsme ovšem celkem zklamaní, podle web kamery je nahoře mlha a tak se tam moc neženem.Pomalu se přesunem pod lanovku a až kolem desáté vyjíždíme na Kanin. Nahoře je fakt humus, není vidět na pět metrů a proto trávíme většinu času v restauračce u lanovky. Tam poznáváme dvě Slovenky, které tu pracujou a my shodou okolností, známe babičku jedné z nich, ke které jsme několik let jezdili s děckama na chatu do Lopušné doliny u Svitu. Svět je sakra malý.
Když nám jedna z nich na dotaz jak bude zítra, odpoví že stejně jako dneska jsme dost vytočení. Mám obavy abych tu ještě někdy někoho dostal. Sjíždíme třikrát sjezdovku v podstatě od tyčky k tyčce lemující trať, protože víc vidět není.Mlha je tak hustá že by si i Rákosníček musel vzít náhradní volno.Celkem konsternovaní jedeme dolů s tím že se večer podle situace rozhodnem co dál.Máme zaplacenou ještě jednu noc, tak přespíme a kdyby tady stálo počasí za houby,pojedeme někam do rakous.Frenk má ale v záloze jednu fintu. A to sice tu, že když si vezme po týdnu nové trenýrky, tak je druhý den vždycky pěkně.
To je poslední šance,jinak tu končíme.Ráno je v Bovci jako každé ráno mlha, ale podle panoramy je nahoře slunečno, tak na nic nečekáme a valíme do hory. Frenku dikes,funguje to. Na Kaninu je skutečně krásně, tak si hned dáváme lajny které jsme si loni nacvičili, sníh je skvělý, jen opět bacha na díry, kterých tu je dost. Koukáme na stěnu kterou se zblízka rozhodl prozkoumat Viktor Galuška a nechápem jak to mohl přežít.
Zkoušíme přejet na druhou stranu, abychom se dostali do Itálie na Sella Nevea, se kterou je Bovec od této zimy spojen fungl novou kabinou.Tímto se resort jednou tak zvětšil a přibyly další freeridové možnosti.Jenomže ouha Italové jsou velice opatrní a po vydatném sněžení z minulých dní,dneska odstřelujou laviny.Takže dnes se tedy do Itálie nedostanem.Když vidíme ty čisté svahy, rve to srdce,ale co se dá dělat,i tak máme na slovinské straně práce dost.S náma tu jezdí jen pár týpků, takže místa je pro všechny dostatek.Na Sella Nevea musíme počkat do zítřka.Druhý den se opravdu středisko otevírá a my hned zkoušíme italský prach. Měl jsem tu vyhlídnutý kotel, který spadá od sedla Prevala až dolů do Selly, je to kilometr převýšení ,jízda by stála za to.Ale podle místních lokálů je dole ještě málo sněhu, minimálně metr chybí, bylo by to o hubu.Škoda ,ale aspoň máme důvod se tu vrátit.Jinak obě střediska jsou takové pro hračičky bych řekl, nejsou tu superdlouhé sjezdy ale každý si myslím najde to svoje.No tak to by asi bylo vše, jen doufám že už nasype i u nás.
Zdarec Komanč
galerie: http://www.powderline.cz/cs/galerie/fotogalerie/freeride-na-trojmezi/
Sotva ovšem nabereme Gazmana a Frenka, tak už před Jablunkovem upadává stěrač. Na to nejsem u transporteru zvyklý, aby se za jízdy rozpadal. Jura jakožto další zkušený člen transporter klubu, jde závadu v hustém dešti vyřešit, to se mu k všeobecné spokojenosti daří. Byl jen špatně nasazen.
Ovšem po najetí na Slovenskou dálnici přestává fungovat ventilátor,takže se přední sklo okamžitě zamlžuje.Od této chvíle se vlastně obsluha auta skládá ze dvou lidí – šoféra a utírače okna.Ventilátor totiž ke své činnosti potřebuje hrbolaté cesty, jakmile jedeme po rovné cestě tak odmítá spolupráci, a proto do něj občas musí spolujezdec kopnout aby mu domluvil.
Jinak se nic podstatného neděje a ráno před osmou jsme v Hermagoru. Vyrážíme nejdelší kabinkou v Evropě do nejvyššího patra resortu.Už první odskok mimo sjezdovku nás utvrzuje ve správnosti rozhodnutí jet právě tady.Prachu je dostatek, ale jen to počasí kdyby bylo lepší.Je trochu difuze a nahoře toho moc nevidíme. Proto sjíždíme níže, kde už je viditelnost lepší.Jsme tu v podstatě sami, celý kotel je kvalitně vysněžený, dáváme si powder mezi obrovskými balvany,ale po nějaké době nás to tady přestane bavit, navíc Mojmír pronese větu kterou jsme od něj v životě neslyšeli a sice že ho bolí nohy, a že už nemůže.Ale protože je to jeho první den na lyžích tak mu to odpouštíme. Takže je rozhodnuto,tady končíme, jedeme dolů a ještě stíháme slušně prodat permice. Máme před sebou ještě tři dny a není třeba to přehánět.
Přejíždíme tedy do Slovinska,cesta je v pohodě sjízdná, ne jako loni ,kdy jsme museli objet půl Slovinska abychom se dostali do Bovce.V Bovci se ubytujem ve stejném apartmanhausu jako loni a jen doufáme že předpověď počasí nelhala, protože je tu pěkně hnusně, a přitom mělo být polojasno.
Ráno jsme ovšem celkem zklamaní, podle web kamery je nahoře mlha a tak se tam moc neženem.Pomalu se přesunem pod lanovku a až kolem desáté vyjíždíme na Kanin. Nahoře je fakt humus, není vidět na pět metrů a proto trávíme většinu času v restauračce u lanovky. Tam poznáváme dvě Slovenky, které tu pracujou a my shodou okolností, známe babičku jedné z nich, ke které jsme několik let jezdili s děckama na chatu do Lopušné doliny u Svitu. Svět je sakra malý.
Když nám jedna z nich na dotaz jak bude zítra, odpoví že stejně jako dneska jsme dost vytočení. Mám obavy abych tu ještě někdy někoho dostal. Sjíždíme třikrát sjezdovku v podstatě od tyčky k tyčce lemující trať, protože víc vidět není.Mlha je tak hustá že by si i Rákosníček musel vzít náhradní volno.Celkem konsternovaní jedeme dolů s tím že se večer podle situace rozhodnem co dál.Máme zaplacenou ještě jednu noc, tak přespíme a kdyby tady stálo počasí za houby,pojedeme někam do rakous.Frenk má ale v záloze jednu fintu. A to sice tu, že když si vezme po týdnu nové trenýrky, tak je druhý den vždycky pěkně.
To je poslední šance,jinak tu končíme.Ráno je v Bovci jako každé ráno mlha, ale podle panoramy je nahoře slunečno, tak na nic nečekáme a valíme do hory. Frenku dikes,funguje to. Na Kaninu je skutečně krásně, tak si hned dáváme lajny které jsme si loni nacvičili, sníh je skvělý, jen opět bacha na díry, kterých tu je dost. Koukáme na stěnu kterou se zblízka rozhodl prozkoumat Viktor Galuška a nechápem jak to mohl přežít.
Zkoušíme přejet na druhou stranu, abychom se dostali do Itálie na Sella Nevea, se kterou je Bovec od této zimy spojen fungl novou kabinou.Tímto se resort jednou tak zvětšil a přibyly další freeridové možnosti.Jenomže ouha Italové jsou velice opatrní a po vydatném sněžení z minulých dní,dneska odstřelujou laviny.Takže dnes se tedy do Itálie nedostanem.Když vidíme ty čisté svahy, rve to srdce,ale co se dá dělat,i tak máme na slovinské straně práce dost.S náma tu jezdí jen pár týpků, takže místa je pro všechny dostatek.Na Sella Nevea musíme počkat do zítřka.Druhý den se opravdu středisko otevírá a my hned zkoušíme italský prach. Měl jsem tu vyhlídnutý kotel, který spadá od sedla Prevala až dolů do Selly, je to kilometr převýšení ,jízda by stála za to.Ale podle místních lokálů je dole ještě málo sněhu, minimálně metr chybí, bylo by to o hubu.Škoda ,ale aspoň máme důvod se tu vrátit.Jinak obě střediska jsou takové pro hračičky bych řekl, nejsou tu superdlouhé sjezdy ale každý si myslím najde to svoje.No tak to by asi bylo vše, jen doufám že už nasype i u nás.
Zdarec Komanč
galerie: http://www.powderline.cz/cs/galerie/fotogalerie/freeride-na-trojmezi/
