Jako každý rok bylo čekaní na první powder opravdu nekonečné. Příroda díky lidským vlivům už neví kudy kam a tak první tripy letošní zimy,  byly jen za tvrdým firmem a sjezdovkami. Po nekonečném čekání a kontrolách kamer a počasí,   konečně vyrážíme směr Landek. Fronty posledních zim chodí výlučně ze západu, a tak nejbližší rakouská střediska Arlberg byly náš cíl. 

Cesta ubíhá podle představ a posledních 200 km na sněhu v nás budilo velké naděje. Ranní příjezd do neznámého střediska Lech v totální sypačce nebyl nejjednoduchší, ale atmosféra prvního " powder day" sezóny byla na místě. 

Následný návrat do úbytka v Landeku probíhal bez problému i bez řetězů, které byly elektronicky značeny před každou zatáčkou.

Něchtel bych se nijak zvlášť rozepisovat o dalších dnech, protože to byly pořádné dny tvrdé práce s "1m nového prachu" :). Dáváme střediska jako:  Sonnenkop and St. Anton jsou to opravdu poctivé dny ježdění bez pauzy na oběd.

Předposlední parta nás dnes opouští, kvůli rozvoji světové a hlavně české ekonomiky a my si v klidu dáváme poslední den, který nezklamal. Po neúspěšném hledání lesů ve středisku "Wurz", se přesouváme zpět do Lechu, kde se objevuje celý kopec jen pro nás.