Neváhal jsem dlouho, a už jsem měl letenku. Na poslední chvíli se přidává ještě Lucie.Než jsme se nadáli, už jsme seděli v letadle a letěli směr Oslo, odkud jsme pokračovali do Tromso. 28.3. večer se ocitáme zpět v zimě (tu noc bylo asi 27°C pod nulou...) Už při přeletu nad Lyngen Alps je nám jasné, že přistaneme v ráji na zemi…

Zjišťujeme, že se nemáme jak dostat do 100km vzdáleného Tamoku… Autobus do vesnice poblíž jede druhý den ráno, trávíme tedy noc v teple na letišti. Máme zprávy o dobrém sněhu a pravděpodobně leteckém dni, ale netušíme, kdy se dostaneme na místo, takže jsme lehce nervozní… Dokonalé hory jsou však i kolem Tromso, takže jednu jistotu už máme…Řidič autobusu se nás ptá, zda-li tu oblast známe. Když zjišťuje, že asi stejně jako on Beskydy, zajišťuje nám přes známého jeho známého odvoz až na místo! To je ochota místních seveřanů, zvyklých na tvrdý život, odkázáni jeden na druhého...

Než jsme se nadáli, už jsme se vznášeli v helikoptéře za ideálního počasí a nejlepších podmínek za posledních pár let… První den tedy dáváme hned 2 lety a jaksepatří si napudrujeme nosy! Dozvídáme se, že heliskiing je v Norsku zakázaný. Tento event tvoří výjimku, piloti s heli přiletěli ze Švédska a máme povolení na určitou oblast. Pravidla a omezení nejsou v podstatě žádná a co si kdo navaří, to si taky sní/sjede. Tomuto norskému přístupu rozumíme…

Až na to, že je zde částečná prohibice a točené pivo v hospodě stojí poctivých 200,- Kč a díky dalším omezením si moc do nosu nedáte, vypadá to že v horách si může dělat kdo chce co chce. Jsou nesmírně rozlehlé a pusté. Freerider by si nemohl naprojektovat lepší… Jsou sice vysoké max 1590 m.n.m., ale díky převýšení až k hladině moře poskytují obrovské stěny, kterých v Alpách tolik není… Jsou zde stále nesjeté hory… Sezóna zde trvá od října do června, ale berte v úvahu polární noc, která v zimě nepustí slunce na oblohu na moc dlouho...

Zajímavým jevem je zde zkreslování velikostí skal atd. To ale asi funguje v souvislosti s heli všude podobně… Přesto jsem slyšel, že na Aljašce i tady jsou velikosti jiné. Lehce se může stát, že si vyhlédnete decentní easy dropík do 5m, načež si naložíte 20-ti m mastodonta…Svoboda výběru v praxi funguje tak, že místní dobře vědí kde je jaký sníh, a když není stabilní, tak se neletí… Člověk se musí přizpůsobit dalším 5ti v posádce, a tak na nějaké individuální „nakoukávání“ si technické lajny není moc času… Bohužel moje headcamera podle nálady většinou přestala natáčet ještě před sjezdem, nebo vůbec… Proto je video (viz. Galerie) trochu slabší.

Dík Valtteri Hirvonen za prvotřídní fotky!


POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!


text Filip Sedlák

VIDEO - HEAD CAM