Engelberg leží v centrálním Švýcarsku cca 40 km od Lucernu v kantonu Obwalden, z Ostravy je to necelých 1200 km. Naši posádku tvořili: Grobe, Brunek, Romek a já jako jediný skier. Výjezd jak jinak se zpožděním bez mapy či navigace naznačoval drobné problémy, které nastaly již v Praze, když jsme měli vyzvedávat část výbavy, dále když se v průběhu cesty probouzím na šotolinové cestě místo dálnice  a nebo dvojité obkroužení jezera u Lucernu (zrovna řídil Grobe ). Nicméně dorážíme k cíli v 10 ráno a míříme hned do práce. Čerstvých 30cm po dlouhé cestě nám dalo zabrat. Kolem druhé hodiny po jednom menším zaváhání ztrácím lyži, ukazuje se to jako nevyřešitelný problém. S Fonym po 1 hodině hledání voláme posily, po 2 hodinách v 5 lidech stále nic, psychicky jsem se smířil se ztrátou a balíme to. Naštěstí začalo zase sypat tak nálada šla zase nahoru.

V neděli otvírají horní lanovky a konečně máme možnost se dostat k panu Laubovi (název části hory). Ten nám však 3tí jízdou ukázal zač je toho loket. Freerideři s vlastním guidem spustili v horních lavinách lavinu, která se ve střední části proměnila v něco obřího, co jsem ještě na vlastní oči neviděl. Výška cca 20m (oblak) který při jízdě polyká ridery šílenou rychlostí. Zasypaných, kteří potřebovali pomoc, byli 2, viz video Davida Sedláka a jeho záchranná akce. V době odtrhnutí byl v pravé části kopce, kde lavina nezasáhla. Oba zasažení měli lavinové baťohy, které stihli odpálit, jedna část baťohu ABS (vak) byla odtržena. Tato situace jasně ukázala, že pokud daný svah jezdí mnoho lidí, nic se stát nemůže. Detaily v němčině ZDE

Další dny jsme jezdili okolní střediska hlavně kvůli množství sněhu, které napadlo, menší střediska stále jezdila a tím jsme dostali jedinečnou možnost zkusit také něco jiného než profláklé středisko Engelberg.  To se nám bezesporu podařilo u střediska  Dallenwil-Wirzweli, malé středisko, kde školáci jezdí do školy kabinkou, budilo obavy, ale opak byl pravdou.  Ani toto mini středisko nezklamalo a hlavně bylo jen pro nás, vleky jezdili jen kvůli nám. Další dny se vracíme pod Titlis a zase prášíme Laub jako jedni z prvních.  Super parta a zase další powder day na full :-). Předposlední den konečně blue bird a tak se snažíme pořídit foto materiál, středisko je však velice skoupé na světelné podmínky, a proto se nám to nedaří plně podle našich představ. Poslední den nesněžilo a tak jsme měli možnost dokončit práci z předešlého dne, po sedmi dnech ježdění práce hotova.

ps: chtěl bych tímto poděkovat Fidelovi (HonkyTonk) za zorganizování super tripu a Vítkovi za dovezení náhradních lyží