Začínáme tedy na Tauplitz, kde nakonec  nejsou podmínky úplně na 100 procent, jak jsme předpokládali. V horních partiích to jde, ale místy jsme cítili krustič z předešlého oteplení. Po dopoledni šichtě se rozhodujeme prodat permice a jít šlapat.

 Šlapeme tedy turistickou stezkou do horních partií s menší komplikací mokrých a lepivých pásů, které nám dávají hodně zabrat.

Po přesunu v horních partiích střediska vzniká drobný konflikt s místním vlekařem u kotvy, kterému se značně nelíbilo překročení stopy kotvy. Nicméně nemožnost zabavení permice nám dává značný prostor na argumentaci a do značné míry vyhrocení situace, která naštěstí utichá  po 3 minutovém řevu vlekaře ze 3 cm.

Další den jezdíme pohodové středisko nedaleko Tauzplitz, kde je sníh o něco lepší. Teplá fronta se sice snaží podmínky ztížit, ale naštěstí až na konci šichty. Poslední den máme trochu dilema kam se vydat,  jestli šlapat nebo jezdit (přes noc připadlo cca 4cm). Volíme tedy středisko Wurzeralm,  kde po příjezdu zjišťujeme, že spojovací zubačka kvůli technickým problémům nejede (horní část střediska jede). Šlapeme tedy horni část a po cca 1 hodině a 30 minutách se ocitáme u horní stanice zubačky. Problém nastal s koupi 4 hodinové permice,  která se dala koupit jen u parkoviště. Po krátkém řešení máme zajištěn vývoz rolbou.

Po příjezdu rolbou zpět do horní stanice jedeme zkontrolovat středisko, které je dost, dost rozbité s krustičem pod 15-20 cm prachu. Snažíme se tedy vytvořit nějaké punk fotky, které můžete vidět v galerii.

Galerie ZDE

Autor: Martin Knybel