Předvánoční rozcvička
Livigno
Vloženo: 04.01.2015
Někdy na začátku prosince 2014 mi volá Ráďa Blažek, že v italském Livignu mají akci. Při pohledu z okna jsem se ho tak nenápadně zeptal jestli to bude i se sněhem. Bylo mi řečeno, že nějaký sníh tam je a má padat. Po několika letech, kdy moje sezóna začínala minimálně v půlce ledna, jsem si řekl, proč ne.
Po organizačních telefonátech vyšlo najevo, že to bude rodinný výlet a konečný počet účastníků včetně dětí bude 11. Tedy 13. prosince jsme se vydali směr Livigno ve dvou transportérech. Vzhledem k tomu, že logistika v ČR nám zabrala několik hodin, cesta se protáhla na nepříjemných 13 hodin. Už před tunelem do Livigna jsme se podivili nad počtem přijíždějících aut s českou, slovenskou nebo polskou poznávací značkou. Po příjezdu a první večerní prohlídce to v Livignu vypadalo jako ve Špindlu, Itala těžko pohledat. Cena pobytu zlákala nejednoho krajana.
První den byl ve znamení objevování střediska. Bylo tak nějak polojasno a mimo sjezdovky tvrdo. Takže připadlo v úvahu pouze tour de lift napříč střediskem, ať se podíváme, kde se to dá poslat až padne. Středisko v Livignu je rozděleno na dvě části, Mottolino a Carosello viz mapka. V části Carosello je více vleků a více méně se tu dá freeride jezdit pouze mezi sjezdovkami, pokud nemáte skialpové vybavení a nejdete ze střediska někam dál.
Většinu našeho času pobytu jsme strávili právě v druhé části Mottolino. Zde jsou oficiální vyznačené freeride zóny, které jsou přístupné přímo z vleků nebo je možno si kousek šlápnout i bez šlapacího vybavení.
Od druhého dne jsme tedy jezdili vetšinou ve vyznačených freeride zónách, protože viditelnost a kvalita sněhu nebyly další dny zrovna ideální. Nicméně po zbytek pobytu večer sypalo a přes den šlo většinou vidět. Po prvním dnu jsme utvořili skupinu ve složení já, Doktor, Bláža, Jaroš a Fogl. První testovací jízdu jsme absolvovali pod vymetenou oblohou, ale to bylo až do posledního dne všechno. Postupně jsme objevovali na pláních nezorané místa a vozili se v prašanu. Ve vyznačených zónách se střídají kratší prudké části s delšími plackami, pro začátek sezóny nebo pro začátečníky výborná zábava. Třetí den jsme se potkali s další českou partou Zezin + Váňa na splitech a domluvili se na šlapačku na nedaleký vrchol Della Neve. No po úvodním výstupu na první vrchol od lanovky, slabší půlka(já, Fogl a Doktor) odpadla a dál pokračoval Bláža, Jaroš, Zezin a Váňa. My jsme se vozili po pláních směr vesnička Trepalle a pak zpátky na vrchní stanici Motollina.
Uprostřed týdne začal foukat sever a na jižních svazích se začaly objevovat nestabilní náfuky a občas se stalo, že v prudších částech se trhaly menší desky. Naštěstí předposlední den přišlo lehké oteplení a poslední den byl sníh rozhodně stabilnější. Poslední den ježdění jsme se opět spojili s dvojicí Zezin, Váňa a šli jsme dál po hřebeni od vrchní stanice Mottolina. Většina party šla na splitech až na lyžníka Jaroša. Za cíl jsme si dali opět Della Neve. Narozdíl od předchozích dní počasí přálo a za stálého slunečního svitu jsme si to mašírovali směr vrchol. Během posledních metrů výstupu už splity bez maček nestačily, museli jsme je složit, hodit na batohy a pěšo hore. Jediný Bláža mačky na splitu měl a bez problému vyšel až na vrchol. Po výstupu jsme spočli, pokochali se panoramaty a nasypali to směr Trepalle. Sjezd trval přibližně 15 min a většinu cesty jsme prášili, takže všichni byli spokojení. Vzhledem k oteplení a 6-dennímu vysílení jsme raději už znovu nešli. Tak jsme zakončili poslední jízdu lahváčem u sámošky v Treppale na cestě k vleku.
Galerka ZDE
Tomáš Zelinka
