SnowFilmFest

Powderline - freeriders website

Česká verze   English version
Krok kupředu

Krok kupředu

Jeden z dalších nezapomenutelných tripů

Vloženo: 05.03.2013
3-denní trip v Tauplitzu nás tak navnadil, že musíme znovu a po 4 dnech pauzy jedeme zpátky do práce směr, jak jinak než Arlberg. Tentokrát to bereme maximálně zodpovědně a jednotlivé role jsou rozděleny: já, David a Fony rideři, Grobe fotograf a úkol zní jasně, nafotiti YMLImu co nejvíce kvalitního matroše. Někdy mám pocit, že to opravdu přeháníme, ale powder a hory jsou strašná droga a skoro vše musí stranou. Ještěže jsme na tom všichni stejně. Takovéto tripy mě vždy odpojí ze systému, a trvá mi dva dny se dostat zpět.




Po drobných dohadech vyrážíme ve čtvtek v 11 večer přes Frýdek Místek do Montafonu. Cesta netrvala dlouho a přišel první problém - cca po 100m jízdy dochází naftič, kontrolka svítila delší dobu , ale podcenil jsem to. Problém naštěstí promptně řešíme přes Fonyho služební auto a po cca 45min zpoždění jsme zpátky na cestě. Dáváme plnou přes Plzeň a samozřejmě se dělíme rovným dílem o kilometry. Díky Davide za tvých 90km.

Naše kára, Rencek Lagunič, dává překvapivých 160km/h,  tempomat drží tempo a díky tomu můžeme být v pátek v 9 ráno pod lanem na Golm. Kupujem permice, Grobe balí 10kg batoh plný fototechniky a hned první jízdu se snažíme něco tvořit. Podmínky ale nic moc, celkem často se ozývá pan krustič a spíše hledáme spoty na jednotlivé fotky. Grobe fotograf začíná dávat ligu a vytahuje svoje mega drahé bleskové hračky. Po pár jízdách začíná sypat asi tak jako vždy:) Dáváme ještě pár spotů, fotíme a balíme hledat ubytko, což se nám nakonec podařilo, apartmán přesně pro nás.

Další den není po azuru ani památky a drtíme nových 15cm opět v Golmských lesech. Práce nám jde pěkně od noh, daří se nám hledat super spoty na fotky. Ke konci dne po jednom backflip shootu Davidovi něco přeskočí v levém koleni a ten den končí. Materiál ale nafocený je a na večer máme v plánu ještě noční focení. Nějak se nám ale nedařilo najít zajímavý spot. Jezdíme autem v horních partiích údolí, nakonec jsme se rozhodujeme alespoň pro přírodní spot. Začíná zase sypat a Grobeho záblesková výbava dodává super atmosféru. Ten den končíme v 9 večer a máme toho plné zuby, pocit dobře odvedené práce nás ale nakopává energií na další den.

Následující den nás čeká azurič s jasným plánem, nafotit Big Mountain fotky a pár dropů. Davida necháváme na ubytku a míříme směr novým zážitkům. V této části bych se chtěl zmínit o Fonym, který je čistokrevný SNB střelec, ale při focení fotek pro YMLI neměl na vybranou . Nafasoval nový model a dával mu zabrat co proto. Nebál se zkoušet nové věci a dávat opravdu těžké lajny. V jednom těžším úseku ho podtrhává menší sesuv a padá hlavou dolů cca 6 m přes skalnatý práh,  Organic (přezdívka pro Fonyho podle jeho organického stylu jízdy) to ale zvládl, až na ztrátu vybavení. Začíná více než hodinové hledání jedné lyže v lavince, kterou svým pádem utrhl. Naštěstí se nám ji podařila najít, nicméně nám to vzalo veškerou energii. Končíme ve 15.30 s tím, že zase večer něco odfotíme.  Na pokoji po jídle se všichni přepínají do stand-by módu a není šance nikoho zlomit na jakoukoliv aktivitu, tak to na ně chvíli zkouším a pak také podlehávám únavě, která se na mě přenesla.

V pondělí, poslední den našeho tripu, je zase plán jasný - nafotit řádnou BM lajnu, kterou jsem měl v hlavě už poslední 3 měsíce. Fony celkem nejistý z lyží a ještě vyráží bez pásů. David s ortézou chce také něco předvést. Grobe mezitím hajkuje na vrchol protějšího hřebenu, který si vybral jako optimální místo na focení. Po cca 30 minutách se Davidovi ozývá koleno a předává svou šlapací výbavu Fonymu. Ten poprvé v životě dostává na nohy šlapací systém a vyrážíme. Musím uznat, že to byl z jeho strany nadlidský výkon, cesta byla rozhodně na železa, které jsme neměli a místy to bylo opravdu na hranici. Organic mi cca 2x na cestě trucnul, ale vždy jsem ho dokázal přesvědčit, aby šel dál. Cesta na vrchol vyžadovala i lezení po skalách, a trvala přes 3 hodiny. Ke konci cesty dá se říct, že skoro před vrcholem se něco děje s mými zády, posledních 50m je diagnoza jasná. Houser jak prase. Stojíme na vrcholu super lajny a ja se nemůžu sehnout, abych si zapnul lyžáky (no jako byl to celkem pešek). Nedá se nic dělat, jedu dolů i s houserem, kterého adrenalin trochu tlumí, ale i tak si lajnu moc nevychutnávám :-(.  Fony dává ze startu trochu s ostychem a pak tomu dá co proto.  Grobe nás střílí aparátem zase na 100% z hřebenu naproti.

Musím říct, že trip to byl opravdu jedinečný objevili jsem zase něco nového a posunuli se zase o krok kupředu. Samotné focení dokáže vybudit k výkonu, bez kterého se někdy nevyplatí tolik riskovat a posouvat hranice. Chtěl bych po děkovat všem za profi přístup.

ps: omlouváme se za formulaci některých pocitů, ale píšeme to rovnou po tripu tak nemůžem jinak :-)
 
Galerie: ZDE , Grobeho práce na MartinGrobar.cz.


Autor: Martin Knybel a Grobe

 

 


 

 
 
OAeV - Alpenverein

Partneři & Sponzoři

Powderline.cz - ISSN 1805-7462
Portál o ježdění ve volném terénu. Naleznete zde reportáže z výletů, tipy a triky pro vybavení, průvodce novými oblastmi apod.
Copyright © 2009 POWDERLINE | Design by Agentura MK | Valid XHTML 1.0! Valid CSS! | RSS