Tak je to konečně tady, víza, letenky, zapakovat se a hurá za velkou louži, kde mým domovem na další měsíc a půl bude městečko Golden v BC. Letenky jsem kupoval z Vídně, vyšly mě asi o 6tis levnějc. Na letišti jsem měl trochu obavy z přepravy lavinového batohu Snow pulse, ale po výměně pár emailů s British Airways nebyl žádný problém.

V Calgary na mě už čekala parta ve složení Watson (Lukáš Němeček), Švéd (Ondřej Čuba), Maruška a Zetor (Jenda Kotáb), který bude po dobu našeho pobytu náš landlord. Kanadu jsme si vybrali, protože pro nás byla z hlediska terénů a sněhové nadílky atraktivní. Dalším plusem je fakt,  že je Zetor v Kanadě už od léta a má zajištěný super bydlení cca 15km od Kicking Horse resortu a taky prostorné zatím pojízdné auto, bez kterého tu opravdu nejde existovat.

Watson se Švédem přijeli o 14 dní dřív a vyjednali s managerem střediska sezónní permici za zvýhodněnou cenu, díky tomu jsme ušetřili nemalý peníz, protože jednodenní skipass stojí něco přes 80$. Když jsem poprvý přijel do resortu přivítalo mě slunečné počasí, ale bohužel s poslední sněhovou nadílkou 10 dní starou. Tak nezbývalo, než se vydat za hranice resortu a hledat čistý lajny, kterých už bylo celkem pomálu. Resort je poměrně rozlehlý a skládá se ze 4 hřebenů, které jsou rozděleny do menších podsektorů. Tyto jednotlivé sektory jsou po vydatném sněžení odpalovány místními střelmistry, do té doby než, jsou prohlášeny za "safe". Pak se tam nahrne tolik lidí, že se nejeden evropan nestačí divit. Od malejch prcků až po důchodce, tady snad úplně všichni drtí “frírajd”. Nakonec vám stejně nezbyde, než se vydat "out of bounds". Celkem nutností tu je vlastnit hajkovací vázko.

Díky obavám domorodců z lavin se za hranice resortu dostane už poměrně menší část prašanochtivců. Základ je se dostat hlavní lanovkou nahoru a pak máme dvě možnosti. První je, vydat se po hřebeni na jihovýchod okolo dvou oficiálních hiků na Terminator peak 1 a 2, dá se pokračovat dál mimo hranice na T3, ale je zapotřebí ověřit lavinovou situaci, jelikož se jedná o velmi úzké sjezdy bez možnosti úniku v dolní části s množstvím stromků. Druhá možnost je vydat se směr 4 sedačková lanovka, která je novým přírustkem v resortu a doveze vás na vrchol Blue heaven. Odtud vedou železné schody s příhodným názvem “Stairway to heaven” na poslední část resortu White wall. Sjezdy vypadají překrásně, jen kdyby nebylo všechno tak neskutečně rozryté, proto většinou pokračujem dál směr Ozone, jehož krásně nasvícené sjezdy jsou zakázaným ovocem pod pohrůžkou zabavení skipassu. My však míříme na back side Ozone, kde začíná ten pravý freeride paradise.

Autor: David Němeček