Z Kostnice do Langwies jsou to dvě hoďky, takže oproti většině osazenstva, které se dopravuje z ČR, mám pohodové ráno. Dorážím na místo odpoledne a parta si zrovna rozděluje pokoje. Potkávám Grobeho, který tu funguje už nějaký ten ročník jako dvorní fotograf. Náhodně se chopím pokoje a doufám, že se někdo přidá.

Večer se koná úvodní grillovačka a zahajovací match v hokeji. Žádné brusle nebo chrániče nečekejte, hraje se na tvrďáka a malé branky sotva po kolena. Odměnou je úsměv fanynek a panák na střídačce. Až jsme všichni adekvátně zničení, přesouvá se párty do chaty.

První den vyrážíme z chaty, která je ve vesničce Langwies, do Arosy. Už jen cesta do Arosy je protkaná legendárními úseky, které si parta adekvátně užívá a jde vidět, že někteří účastníci ji mají prostě najetou. Od chaty se prosmýkneme mezi typickými švýcarskými domečky na malou sjezdovku a dáme si zahřívací jízdu na vlakovou zastávku. Cesta vlakem se neobejde bez oblíbeného songu a pavího vábení přibližně v prostřední zastávce.

Na svahu proběhne rozdělení do skupin a vyrážíme objevovat středisko, tedy alespoň já. Protože jak se zdá, zbytek mojí skupiny to tu má fest najeté. Po obhlídce střediska následuje video coaching. Kdo chce, může si nechat nahrát svoji jízdu. Rady a tipy se pak rozdávají až v teple po večeři.

Večeře a jídlo obecně během celého kempu by vydalo na samostatný článek. Tuto záležitost má na starost parta, která si říká Guilty Pleasure. Pokud jsem to správně pochopil, hlavní kuchařkou je Mája. Několikrát jsem si prostě musel přidat a občas se stalo, že jsem ukořistil další porci ve stylu gifu s Johnem Travoltou. Zkrátka, tohle gastroporno stojí za zvláštní pochvalu.

Další dny 3 dny počasí nijak zvlášť nepřeje. Otáčíme sjezd z vrcholu Rothorn, protože silný vítr, mlha a následná difuze v nižších partiích nás odrazuje od prvního zajímavějšího sjezdu. Takže přichází na řadu sjezd Brüggerhornu, který je níže položený a končí ve vesničce Molinis. První část sjezdu jsou pláně, které jsou orientované víceméně na sever a kvalita sněhu se tam drží, i když ve středisku už je těžký sníh. Po pláních následuje na orientaci složité proplétání se lesem až do Molinis. Není nouze o dobrodružství v potocích, hledání se mezi smrčky a podobné vylomeniny, které se dají po lese dělat. Nutno poznamenat, že existuje jedna ideální cesta, kterou je vhodné předem absolvovat s někým, kdo to má najeté. Z Molinis pak nasedáme na vlak zpět do Arosy.

Další den během špatného počasí probíhá coaching freestyle, ale s Michalem se rozhodujeme pro tour de lift z Arosy na druhý konec Lenzerheide, ať taky něco vidíme, když nejde vidět.

4. den kempu začalo opravdu sypat a sjezdovky na straně Lenzerheide se proměnily v hřiště. Pár jízd jsme si užili téměř celá parta i za špatné viditelnosti a později odpoledne jsme se rozdělili na skupiny „bazén“ a „dokud to nevypnou“.

5. den bych označil jako Big day. Azuro, prach a parta lidí, která zná každý šutr ve středisku.  Automaticky míříme na Rothorn a oráme pláně směrem do Lenzerheide a fičíme na další kolo. Parta se dělí na menší skupinky a my míříme z Rothornu tentokrát od Arosy. Čeká tam na nás široká pláň, která má pár stop a zbytek je jen pro nás. Po dojezdu šlapeme přes jezero směr Arosa a ještě na závěr musí proběhnout sjezd do Molinis, kde nás čeká zasloužená orosená odměna na zastávce.

Poslední den už vynechávám, protože nachlazení vítězí a já se opaluju se zázvorovým punčem na Sit Hütte, což je potkávací hospoda na horní stanici první dvojsedačky. Početná skupina hecuje sjezd do Tschierschenu, který vede údolím pod spojovací gondolou. Grobe s Dejvem šlapou sjezd, na který člověk kouká celý kemp ze Sit Hütte

Dlouhé zimní večery jsou vyplněny promítáním fotek, tour de Beer od sjezdovky po Arose a konal se i turnaj ve fotbálku, jehož finále bylo zvlášť vyhecované. Občas se stane, že se někdo zapomene ve vlaku z Arosy a málem si odveze Churu zážitků.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem účastníkům za skvělou atmosféru, zvlášť pak Pítrsovi a partě za organizaci a starost o naše pohodlí. Doufám, že se uvidíme na jubilejním desátém psím kempu.

Autor: Tomáš Zelinka

Galerie:  ZDE