Početnou partu tvořila skupina kolem 3limits a powderline. Naše skupina se rozhodla jet přes noc a připojit se k ostatním až ráno na parkovišti ve slovinském Bovci. Z této strany se nám jako jediným podařilo dostat do mezistanice, kde jsme uvízli na více než 30 minut. Zbytek byl nucen objet kopec na italskou stranu.

Po dvou jízdách na jižní bovecké straně jsme se rozhodli přejít hřeben na italskou stranu, i přes to, že lanovka propojující obě střediska nebyla v provozu. Po cestě nahoru potkáváme slovinského domorodce, který nám ukazuje a popisuje místo nešťastného pádu našeho kamaráda na freeridových závodech, které se tady konaly před časem, a kde naštěstí pro něho vše dobře dopadlo. Upozorňuje na nebezpečí lavin a dává nám informace, jak se dostaneme na italskou stranu.

Na italské staně se nám otvírají nádherná panoramata a v nejetém terénu se dostáváme k horní stanici střediska Sella Nevea, kde se střetáváme se slovenskou grupou. Touha po nejetém powderu způsobila oddělení naší skupiny, což ovšem vyvolalo opět velmi dobrodružnou situaci, ve které se ocitl Mart. Nečekaně se totiž ztratil ve velké díře, kterých je v této krasové oblasti po kokot. Následovala záchranná akce, v kterých už máme velké zkušenosti (Davos...) Vojta začal tahat Marta, Vojtu držel Igor, a Igora Klikoš, jako v té známé pohádce o řepě. V jedné chvíli záchranné akce, musel Mart upozornit Ignora, že spouštěcí mechanizmus snow pulsu není vhodné místo k uchopení zachraňovaného. Vše se v dobré obrátilo a řepa byla venku. V dalším sjezdu velmi členitým terénem nasledovaly problémové situace, které z určitých důvodů nebudeme popisovat. Po příjezdu do Bovce jsme společně s bratry realizoval opravdu povedenou oslavu – party,(kalbič na fulič) a další den zase paudřič na fulič.

Sobota se vyznačovala super ježděním, které zakončila jak jinak, než skvělá oslava života - party (scripi bar, kalbič na fullič – bucharič)

A zazvonil zvonec a tripu byl konec. Cesta domů trpká byla a nikoho nebavila, Klikoš pořád prudit chtěl, asi nám to záviděl.